„Na zlepšování zdraví není nikdy pozdě. I přesto, že jste na sebe kašlali léta, můžete svoje zdraví začít skokově zlepšovat. A to v řádu pouhých měsíců. Máme na to tvrdá data. Tělo vám poděkuje a odvděčí se vám. Stojí to zato.“
Šárka Daňková je majitelka společnosti ERGO Working Space s. r. o., zakladatelka centra ergonomie pracovního prostředí České republiky PROERGO a zakladatelka ergonomického projektu „AKTIVNÍ PRACOVIŠTĚ“. Od dětství ráda kreslila a studium designu na střední škole ji pak nasměrovalo na ČVUT, fakultu architektury. Pozdější zdravotní problémy ji ovšem nasměrovali i ke studiu ergonomie. Jako specialista v této odbornosti je zapsaná od května 2020. Dnes úspěšně kombinuje obě profese a vytváří pro své klienty zdravá aktivní pracoviště. Je jedinou architektkou a s certifikátem specialista v ergonomii.
Společně se tedy zaobíráme následující mi tématy:
🔸 Proč je sezení je nové kouření. A jak sedět zdravě?
🔸 Proč by i můj tým měl mít ergonomický nábytek?
🔸 Co je aktivní pracoviště a aktivační přestávka?
🔸 Co když jsem pouhý zaměstnanec?
🔸 Proč ergonomie není jen židle a stůl?
🔸 Proč na zlepšování zdraví není nikdy pozdě?
BONUSY
Jak smysluplně změnit pracovní návyky
Sezení: Návod na přežití
PŘEPIS ROZHOVORU
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle, tohle je zážeh. Zážeh je počátek akcelerace a akcelerace je něco, co potřebujete, abyste se pohli z místa. Tím, že jste si našli tuto epizodu, tak jste pro tu vaši akceleraci udělali ten nejdůležitější, totiž první krok. V Zážehu sdílíme zkušenosti z B2B podnikání. Z obchodu, z inovací, z práce s lidmi, i dalších oblastí firemního života.
Dnes budeme mít speciální Zážeh a budeme akcelerovat se Šárkou Daňkovou.
Dobrý den Šárko.
Šárka Daňková
Dobrý den Martine, děkuji za pozvání.
Představení Šárky a jejích aktivit
Martin Hurych
Já nejdřív přečtu, co všechno děláte, protože se mi to do hlavy nevešlo a pak hned divákům a posluchačům vysvětlím, proč to dneska bude trošku speciální. Šárka Daňková je majitelka společnosti ERGO Working Space. Zakladatelka PROERGO, což je centrum ergonomie pracovního prostředí České republiky. Je to architektka a jediná architektka a s certifikátem specialista v ergonomii, sedí to?
Šárka Daňková
Ano, je to tak.
Martin Hurych
Tak a proč jsme dnes speciální? Tohle je první díl roku 2022 a všichni máme v hlavách ještě novoroční předsevzetí a spousta z nás přemýšlí o tom, jak bude žít zdravěji, takže dneska budeme kašlat na byznys a dneska se budeme věnovat nám samým. Šárko, jako ve škole, od jedničky do pětky, jak teď zrovna sedím?
Šárka Daňková
Tak já myslím, že to je tak mezi čtyřkou a pětkou. Když takhle budete sedět 5 - 7 minut, tak to vůbec nevadí, když potom zase změníte pozici, ale ve chvíli, kdy sedíte v nevhodné pozici dlouho, hodiny a hodiny, tak to tělo si potom zafixovává ty nevhodné stereotypy a extrémně se přetěžuje.
Martin Hurych
K tomu se všemu dostaneme, nechtěl jsem tedy začínat nový rok zrovna čtyřkou a pětkou, ale co už. Než začneme o ergonomii, řekněte nám o sobě pár slov. Jak jste se k tomu dostala?
Šárka Daňková
Tak já ráda říkám, že jsem architekt, který si „useděl bederku“. Abych to vysvětlila, tak to znamená, že miluji své povolání. Ráda zpracovávám projekty pro klienty a má práce nebo výsledky mých projektů jsou oblíbené, takže klienti na mě chtěli mnoho a mnoho projektů a já jsem vesele projektovala. Když se podívám zpátky, tak když jsem studovala, tak se ještě projektovalo a rýsovalo u prkna, ve stoje. Co ale děláme dneska všichni a nedělají to jenom projektanti a architekti, dělají to všechny profese, kde se živíme hlavou, sedíme u počítače. Máme tam úplně všechny programy, které nás podporují, máme tam databáze, máme tam veškeré informace, jsme tam spojeni se světem pomocí internetu a sedíme a klikáme. No a já jsem dělala to samé. Vždycky jsem ráda rekreačně sportovala, a tak jsem byla přesvědčená, že když chodím 2× až 3× týdně do fitness centra, o víkendech s rodinou a s dětmi jezdím na kole, plavu, chodím po přírodě, lyžuji, a dokonce jsme si se synem udělali mezinárodní potápěčský průkaz, takže pro sebe přece dělám maximum. A mnoho lidí si to myslí dodnes.
Sezení je nové kouření. Jak sedět zdravě?
Martin Hurych
V přípravě, ve vašich materiálech jsem našel, že sezení je nové kouření, jak je to myšleno?
Šárka Daňková
Nevymyslela jsem to já, vymyslel to doktor Vin, který byl specialista, obezitolog v Mayo klinice v Americe. A on říká, že dopad celodenního sezení je možná horší než kouření a když lidé říkají: „Mě to nevadí, protože já si jdu večer zaběhat.“ Tak on to vysvětluje tak, jak jsme to s panem redaktorem Třešňákem pojali v článku, který vyšel letos v dubnu v Respektu. Když bude celý den kouřit a k obědu si dá salát, tak co se stane. Tělo ten salát určitě ocení, ale ten salát nevymaže dopad toho celodenního kouření. Na tomhle příkladu doktor Vin ukazuje, že právě ta večerní návštěva fitness centra nebo například procházka, nevymaže ten dopad toho, co se v tom těle děje za ty hodiny sezení. Většinou to ani není každý den, ale 2×, 3× týdně. To jsme stále hodně optimističtí, protože populace v Čechách, možná i celosvětově, moc necvičí, nehýbe se.
Martin Hurych
Já ten článek musím doporučit, pokud se tedy chcete vyděsit. Já jsem ho četl, začal jsem v sedě a skončil ve stoje.
Jak tedy sedět zdravě?
Šárka Daňková
Nesedět dlouho a měnit pozice. Já jsem tedy vlastně vymyslela, ten náš projekt „aktivní pracoviště“ díky tomu svému onemocnění, abych se k tomu jenom krátce vrátila. Já to říkám proto, aby si co nejvíce posluchačů uvědomilo, že zachovat si zdraví je opravdu velká legrace, oproti tomu se potom snažit odvrátit nějaké už, buď chronické onemocnění, nebo dokonce operaci, což byl můj případ. Když jsem trávila 5 měsíců v Kladrubech, kam jsem se uchýlila, abych nemusela na operaci, tak jsem měla mnoho času mezi procedurami, abych zjišťovala, co jsem tedy vlastně dělala špatně.
Martin Hurych
Co to bylo?
Šárka Daňková
No právě to, že jsem dlouho a dlouho seděla. Já jsem dokonce jako architekt, jako realizátor, měla špičkovou ergonomickou židli a měla jsem jí i dobře nastavenou. Měla jsem tam všechny ty prvky, které správná židle mít má, ale prostě jsem seděla. Nevěděla jsem, že si ubližuji. V tom článku je ještě zmíněna paní doktorka Joan Vernikosová, která šéfovala výzkumnému centru v NASA a zjišťovala, jaký dopad na zdraví kosmonautů má stav beztíže. Propojilo se jí to a ona zjistila, že když pasivně sedíme, tak nepřekonáváme gravitaci. Hodiny a hodiny nepřekonáváme gravitaci. Když se podíváme do minulosti, tak naši předkové naseděli takhle dramaticky. Oni museli od rána do večera něco dělat, aby si zabezpečili obživu nebo aby nezmrzli. Je to o tom, že když nepřekonáváme tu gravitaci, nehýbeme se pravidelně, tak se to v tom těle ukládá. A musím říct, že to, že dnes od dlouhého sezení lidi bolí záda, to už ta společnost nebo ta veřejnost jaksi ví. Co už se ale ví méně je, že si zaděláváme na obrovské množství civilizačních chorob, protože ten organismus není stvořen na to, aby trpně, pasivně byl v jedné pozici. Sed je samozřejmě úplně nevýhodná pozice nejenom pro páteř nebo pro nohy, ale dochází při něm také k útlaku orgánů a případně i atrofii svalů.
Proč by i můj tým měl mít ergonomický nábytek?
Martin Hurych
Napadá mě k tomu hned několik věcí. Ta první je, že když chodím mezi firmami, tak občas se nějaká ergonomická židle objeví. Většinou ale vidím starý nábytek, levný nábytek, někde z velkoobchodů. Když startup, tak sice pěkný, ale velmi často rozvrzaný nábytek z IKEY a pak jednu nebo dvě kanceláře, které jsou vybaveny skvěle. Jaký je argument, aby těch kanceláří bylo víc a pokud jsem majitel firmy, který se stará o svoje lidi, tak jak se vlastně na to dívat? Proč by i tým měl mít správně zařízenou kancelář, proč ne IKEU?
Šárka Daňková
Já bych v IKEE asi nevolila sedací nábytek, ale například stůl, který má funkční desku a samozřejmě fixní nohy, které do aktivní práce nepatří, tak ta deska mi nevadí. My jsme si vytvořili takový koncept, kterým přispíváme k udržitelnosti a chceme také mít nějakou stopu, že pro to něco děláme. Většině firem nebo majitelům vysvětlujeme, že po nich nebudeme chtít, aby všechno hned vyházeli. Že je to nesmysl, ale že jsme tady od toho, abychom jim pomohli, aby ty jejich týmy pracovaly aktivně. Takže třeba zachováme stolové desky, protože nevidím důvod, proč by se měly na skládkách válet další a další stolní desky. My přijdeme, demontujeme ty fixní nohy, přidáme výškově stavitelnou podnož. Samozřejmě zkontrolujeme, jak jsou na tom. Jestli mají židle, které jdou alespoň nějak nastavit. Jestli ty židle vyhovují celému týmu, protože když budu mít škálu zaměstnanců od slečny, která váží 50 kilo a měří necelých 160 cm, až po pána vaší výšky, nebo máme třeba zaměstnance, kteří váží 130 kilo, tak je jasné, že jedno vybavení nebo jedna židle jim vyhovovat nebude. My jsme před 14 dny, dva dny školili v rámci týdne bezpečnosti v Olomouci a zjistili jsme, že firma koupila relativně dobré židle, které mají dostatek nastavitelných prvků, ale nikdo to neměl dobře nastavené. V případě vyšších postav, jestliže máte stůl, který vám nevyhovuje a je příliš nízko, tak zajedete tou židlí dolů, abyste se vůbec mohl nějak k tomu stolu přiblížit a tím pádem si způsobujete další a další problémy tím, že sedíte nízko a špatně. Proto tedy zkontrolujeme všechny tyhle další prvky. Není to jenom nábytku, je to i o ergonomických doplňcích. To pracoviště by mělo být vyladěno tak, aby vás nenutilo dělat nepřirozené pozice a dlouho v nich setrvávat. To znamená, jestli tým pracuje jenom na notebooku a na touchpadu, jestli má externí obrazovku, jestli má myš, a když už, tak alespoň tedy vertikální myš, jestli má jenom pravorukou, anebo tedy i levoruký model, aby si to mohl přehazovat. To jsou všechno takové vychytávky, které nám pomáhají, abychom se třeba nepřetěžovali jednostranně, jenom tu pravou stranu těla, a tak dále. A proč by to měly firmy pro své lidi dělat? Tak první motivace každé firmy je vydělávat. V minulosti mi mnohokrát majitelé firem řekli.: Předložte mi cost/benefit analýzu, ukažte mi, jak se nám to vyplatí. Tak jsem si řekla a dost. Na jaře jsme se domluvili s naším klientem Metrostav Slovakia, kde jsme vybavovali nově vznikající divizi. Osvícený ředitel pořídil celému svému týmu, který čítal 8 lidí, stejný ergonomický standart. Každý měl přístup k naší ERGO Akademii, aby mohl dělat aktivační přestávky. My jsme je zaškolili, udělali jsme jim seminář a vysvětlili jsme jim, k čemu to je. Při montáži jsme nastavili každé to pracoviště na postavu daného člověka. A současně prošli diagnostikou. Domluvili jsme se, že s námi vstoupí do diagnostického projektu, který bude trvat 4-5 měsíců. My jsme chtěli vědět, jak vypadá jejich zdraví v den D, kdy se jim změní to pracoviště na ergonomické, kdy se jim mění ty pracovní návyky na to, že užívají aktivní pracoviště. Takže prošli fyzioterapeutickým vyšetřením, podologickým vyšetřením, což je vlastně otisk chodidel na skeneru, z kterého se leccos vyhodnocuje a samozřejmě nějakým dotazníkem. Potom si asi 10 dní měřily hrudním pásem sympatiku, parasympatiku podle metody mySASY, českého patentu a na tom jsme zjišťovali jejich biologický věk, jejich kondici a odolnost vůči stresu. Kolegyně se s nimi po celé ty čtyři a půl měsíce, vždy jednou za 14 dní propojila. Udržovala je v tom tempu, aby když už nic jiného, dělali alespoň ty aktivační přestávky. Radili se s ní, co jim nejde, nebo jak to mají dělat, nebo jestli je něco třeba. To opakované vyšetření bylo po čtyřech a půl měsících. Zrovna dnes, když natáčíme, tak je výjezdní zasedání České ergonomické společnosti. Možná, že zrovna v tuto chvíli tam moje kolegyně Tereza Náplavová prezentuje výsledek té diagnostiky. Zcela jasně se ukázalo, že z pohledu fyzioterapeuta a podologa, tam u všech zúčastněných došlo ke zlepšení už za ty čtyři a půl měsíce, a to je něco, co jsem očekávala, že to tělo vám prostě poděkuje. Tělo je adaptabilní, tělo je úžasné. Když ho podpoříte, začnete s ním nějak jinak zacházet, tak tělo to okamžitě rychle pozná, startuje a zlepšuje se. Myslím si, že je zcela jasné, že někdo, kdo se bude cítit lépe, kdo na tom bude fyzicky lépe, kdo se bude hýbat v průběhu pracovní doby, aniž by se hýbal tak, že u toho nebude pracovat, ale může tu aktivitu provádět i při tom, že stále pracuje, tak bude mít okysličený mozek, bude mu fungovat lymfa, bude mu fungovat metabolismus a takoví lidé budou podávat i lepší výkon. Dnes už na to mám grafy, data, takže jsem ráda, že už to teď můžu říkat na základě, ne nějakých zahraničních studií, ale vlastní studie, kterou jsme iniciovali a mohli pod záštitou České ergonomické společnosti a předsedy Dr. Lukáše Šoltyse realizovat.
Co je aktivní pracoviště a aktivační přestávka?
Martin Hurych
To je super, k tomu vám gratuluji. Aktivní, výškově stavitelný stůl je relativně dlouho známá věc. Tady zmiňujete aktivační přestávky, aktivní pracoviště. Já spoustu těch stolů vidím pořád v jedné pozici. Co je aktivační přestávka a jak se z mého pracoviště stane aktivní, protože mám pocit, že spoustu krát by mě to aktivní pracoviště muselo píchnout, aby bylo aktivní, nebo abych já byl aktivní.
Šárka Daňková
Máte pravdu, jako členka České rady pro šetrné budovy jsem asi 3 roky hodnotila zasedačku roku, v rámci komise „zdravé vnitřní prostředí“ a každý ze specialistů jsme hodnotili něco jiného. Já tu ergonomii toho prostoru, někdo jiný osvětlení, někdo jiný vzduchotechniku, a tak dál. Další fungování, umístění, je to složité hodnocení pro tu soutěž a mě překvapilo, že když jsme přišli do firmy, kde byly desítky těchto výškově stavitelných špičkových pracovišť a všichni seděli. Já jsem si říkala, co to tady mají za, možná systém, že to mají, tak jako na pokyn. Všichni si stoupnou a zase si všichni sednou. Tak jsem se těch průvodců ptala, jak to tam mají. A oni říkají ne, my to nepoužíváme. Mě to překvapilo a ptala jsem se, proč? Dozvěděla jsem se, že jsou mladí a zdraví, že tam jsou všichni mladí programátoři a že to nepotřebují. Já jsem se jich zeptala, jestli by je třeba i zajímalo, když budou takhle pracovat dalších 20 - 25 let, co jim to přinese, třeba možné zdravotní problémy. Oni byli překvapení a říkali, že by se to chtěli dovědět, že to nevěděli. A to mě přimělo k tomu, že jsem vymyslela formát školení, nebo takového interaktivního semináře, kterým ve firmách ty lidi informujeme o tom, co to znamená statická práce a jak se to dá změnit. Ze dne na den, aniž bych do toho pracoviště musela investovat, byť jen korunu, tak ty aktivní přestávky můžu dělat už od zítřka a můžu o svém výškově stavitelném stolu snít třeba za půl roku. Už jen to, že ti lidé vědí, jak mají přerušovat to sezení je strašně důležité. Ten seminář se jmenuje motivace pracovat zdravě. A musím říct, že s tím máme úspěch. Lidé říkají, aha a vždyť je to vlastně docela logické, ale nás to nenapadlo a nikdo nám to nikdy takhle uceleně neřekl. Na tom místě si pak s námi zkoušejí, jak vypadá aktivace. Je to interaktivní a myslím si, že je to opomíjená část vzdělávání ve firmách. Je to o tom informovat, ochytřovat tu hlavu, dělat něco pro to, aby se lidé začali chovat podle jasných lékařských indicií jinak.
Pomůže masérka či fyzioterapeut?
Martin Hurych
Je to tak. Nedávno jsem potkal člověka, nebudu jmenovat ani jeho, radši ani tu firmu, ale potkal jsem člověka, který říkal. My se o své zaměstnance staráme. My víme, že se hrbí. My víme, že mají kulatá záda, proto jim platíme masérku. Co vy na to?
Šárka Daňková
Samozřejmě masáž je skvělá věc, ale chodíte na masáž každou hodinu? Každý den? Ono to je nejenom masér, ale i fyzioterapeut. My dnes navazujeme spolupráci s jednou ortopedickou klinikou, pana primáře to velice zajímá a rád by, aby lidé změnili návyky mezi návštěvami. On říká. My tady na nich pracujeme a snažíme se, ale oni nám pak blbě sedí, mají špatné návyky a podaří se jim „zruchat se“ do příští návštěvy znovu. Takže je to taková myšlenka, kterou já už propaguji 2 roky, že je důležité, aby ten efekt práce rehabilitačních lékařů, fyzioterapeutů, ortopedů, masérů zůstal déle a někam to směřovalo, tak je potřeba změnit to prostředí. Oni už samozřejmě nemají čas na to, aby tam s vámi řešili, jak vypadá vaše prostředí a co tam změnit. Od toho jsme tady my. Je důležité, že když to prostředí nastavíme, tak aby ho ten člověk měl na míru své postavě. Já při svých 163 centimetrech, vy při svých 205 cm, je jasné, že nenosíme stejné boty, nenosíme stejné oblečení, nemůžeme pracovat u stejného pracoviště. Jestliže se denně nepřetěžuji, tak to tělo rozkvete, jak už jsem řekla před chvilinkou, z toho diagnostického projektu to víme. Tím pádem i ta spolupráce s tím lékařem nebo fyzioterapeutem se posouvá kupředu. Moje kolegyně měla nedávno na LinkedIn příspěvek - "zase jsem přišla o klienta" a byl to velmi populární příspěvek, protože každý si řekl nad tím nadpisem. Co proboha udělala, že přišla o klienta? Tereza ta mluví o tom, že když třeba navrhnu pracoviště, nastavím ho, což samozřejmě dělá dneska Tereza, protože je také certifikovaný specialista, ale k tomu pohybový terapeut. Tak učí ty lidi změnám návyků. Někdo má třeba chronické bolesti, takže ona mu nastaví program kompenzační, protože už ví, jak vypadalo to pracoviště předtím, takže ví, k čemu tam docházelo a řekla bych, nemůžu říct, že ve 100 %, u většiny klientů do třech měsíců chronické bolesti ustupují, protože ta příčina zmizela. Ty pohybové aktivity kompenzují tu zátěž a to tělo se uzdravuje.
Co když jsem pouhý zaměstnanec?
Martin Hurych
Rozumím. Nemám vlastní firmu, nemám osvíceného šéfa a sedím uprostřed open officu o pohyblivém stole se mi jenom zdá. V případě těch startupů sedím u nějaké té IKEY a přesto mi není moje zdraví jedno. Co mám já sám teď dělat?
Šárka Daňková
Tak první je to, co jsem už zmiňovala, že učíme lidi na seminářích. Nám je jasné, že když si nás firma pozve, tak hned druhý den neudělá objednávku za půl milionu, aby všechno změnila, ale my ty lidi učíme, jak mají začít zacházet sami se svým tělem.
Martin Hurych
Prozraďte nějaké tipy, triky.
Šárka Daňková
Nesedět déle než 20, maximálně 40 minut. Nebo máme podnože, jeden z modelů má i paměť a displej, takže, aby o tom člověk nemusel přemýšlet, my mu to nastavíme do správné výšky vsedě, vestoje, nebo vestoje na balanční podložce a má to tam uložené, takže si zmáčkne jenom příslušné číslo. Je tam také časovač. Já sama jsem velmi motivovaná, abych dlouho neseděla, protože moje záda už jsou samozřejmě nemocná, sice jsem odvrátila operace, ale zdravá je už stoprocentně nebudu mít nikdy. Takže i já, když se zaberu do nějaké prezentace nebo do projektu, který mě baví, tak zapomenu na čas. Mým časovačem je bederka a když mě začne bolet bederka, tak už je zle. Takže proto si myslím, že je dobré mít tam ten časovač, který vám třeba po 20 - 30 minutách pípne, takže to je první úplně nejzásadnější doporučení. Nesedět déle, než 20 - 40 minut. Ona doktorka Vernikosová je taková radikální výzkumnice, my se snažíme nebýt tak radikální. Ona tvrdí, že už po 10 minutách sezení se v našem těle dějí procesy, který se nám určitě z dlouhodobého hlediska nebudou líbit. My říkáme 20 minut pro ty aktivnější lidi, 40 minut horní hranice pro lidi, kterým je sezení až moc pohodlné. Ty se snažíme pomaličku převádět myšlenkově na nové návyky.
Martin Hurych
A když tedy nemám sůl, který mi i s myší odejde tak, že si k němu musím stoupnout a opravdu jsem někde uvázaný u fixního stolu. Co znamená tedy po 20 minutách nebo až 40 minutách změna pozice? Musím se sebrat a jít na kafe nebo?
Šárka Daňková
Ono to rozhodně znamená si stoupnout, protože prozradím, že když půl hodiny sedíme, tak náš metabolismus zpomalí o 94 %. Tzn. že se skoro zastaví, takže my v tom sedě téměř hibernujeme. Ty fyziologické procesy se utlumí, protože tělo si říká, tak jak bylo zvyklé v minulosti, že vlastně jenom při spánku se člověk nehýbe, jinak se hýbyl pořád, takže rozhodně stát. Dobrá zpráva je, že do dvou minut se nám ten metabolismus zase nahodí. Takže například nebrat si k sezení jako tady, velký džbán a jenom si z něj nalévat, ale vzít si skleničku a když jí vypiji, tak si jí běžet doplnit. Dobré tipy jsou potom třeba rozhodně nemít tiskárnu tak, abych na ni dosáhla, takže jít k tiskárně pro papír třeba na druhý konec místnosti. Nebo, jestliže jsem v budově, kde je to možné, tak chodím třeba na toaletu o patro výš nebo o patro níž. I kdybyste měl oběhnout stůl 3× doprava, 3× doleva nebo udělat 5 dřepů a zase si sednout, tak už tohle je skvělé. Přerušovat to statické trpné sezení.
Martin Hurych
Tak to je první věc. Máte tam nějakou další?
Šárka Daňková
Ty aktivační přestávky doporučujeme čtyřminutové. A i ten, kdo má výškově stavitelný stůl, tak si vlastně jenom sedá, stoupá, sedá, stoupá. V těch aktivačních přestávkách uvolňujeme a procvičuje různé části těla, krční páteř, zápěstí – prevence proti syndromu karpálního tunelu. Protahujeme záda, něco děláme s dolními končetinami, takže na tohle to, aby to lidé nemuseli vymýšlet, tak na to jsme vytvořili s Terezou Náplavovou naši ERGO Akademii, což je sedmidílný cyklus, kde se každý díl věnuje jiné části těla a jsou tam tipy a triky na tyhle cvičení. Má to na obrazovce, má doživotní přístup do této akademie. Postupně tam přidáváme i třeba rozhovory s fyzioterapeuty, lékaři a tak dále.
Martin Hurych
To je volná platforma, tam tedy se může přihlásit kdokoliv?
Šárka Daňková
Ne, je to placená platforma, ale přihlásit se může kdokoliv. Buď tedy ve firmě, třeba jako Metrostav Slovakia, která to kupuje pro všechny své zaměstnance, teď přibyli 4 členové týmu, takže mají nejenom to fyzické vybavení, nábytkové ergonomické pomůcky, ale i ERGO akademii, nebo to samozřejmě může mít jednotlivec, který si od nás nechá zařídit svůj home office, například.
Martin Hurych
Jak naučíte praváka klikat myší levou rukou?
Šárka Daňková
No, my ho to nenaučíme. Naučit se to musí sám, ale my mu vysvětlíme, jak vlastně uleví té pravé ruce, protože syndrom karpálního tunelu nebo přetížení pravé části těla, samozřejmě to není úplně moje parketa. To je nejlépe parketa Terezy Náplavové, ale já už jsem se jako architekt ergonom v lecčems poučila, tak tím, že to přehazujeme do levé ruky, tak ulevuje pravé, ale hlavně nám to i pomáhá, bystřit mozek, protože tam vytváříme nové. Samozřejmě, že to nějakou dobu trvá.
Martin Hurych
Já jsem na levou úplně levej.
Šárka Daňková
Já jsem přecvičený levák, takže mě to jde lépe, ale mám klientku, která byla po operaci zápěstí, neměla tedy syndrom karpálního tunelu, ale ze sportu. No a docházela 2 roky k panu Kolářovi na rehabilitaci a tam dělali, co mohli. Opravdu maximum, ale ona pracovala se špatnou myší a pravou rukou a její práce byla jenom administrativní, takže když jsme jí přenastavili pracoviště, společně jsme vybrali model levoruké myši, dala jsem jí jinou klávesnici, dělenou, tak po dvou měsících mi volala, že je bez bolestí.
Martin Hurych
My, když jsme začínali, tak jste říkala, že jste sem přišla lidi děsit, což je mi sympatické. Já jsem to dělal dlouhá léta. Zároveň jsem ve vaší přípravě přečetl, že právě vaše kolegyně v jisté firmě, ve které jste byli, zkoušela karpální tunely zaměstnanců. A jenom jednotky procent, byly bez náznaku karpálního tunelu. Pojďte vyděsit posluchače a diváky, jak zjistím, jestli už jsem za, nebo jestli jsem ještě v pohodě?
Šárka Daňková
Tak ze 33 lidí to byl jenom jeden člověk, kterého nebolela. To vyšetření, které udělala Tereza Náplavová, byl asi sedmadvacetiletý šéf místních hasičů, sportovec. A zajímavé bylo, že třeba lidé říkali. Mě ta ruka bolí, ale bolí mě z něčeho jiného. Tereza Náplavová na to má dva hmaty, které na předloktí udělá a jedna z těch dam říkala, že je to bolest, že myslela, že se počůrá. Já si myslím, že to přetížení jednotlivých částí těla a samozřejmě ten dopad té statické práce je něco, o čem by se mělo více mluvit, abychom si uvědomili, že to, co se sebou děláme, není v pořádku. A hlavně často nám klienti říkají, vidíte to. Mě to nenapadlo a víte proč? Protože je to norma. Sedí všichni. Mě nenapadlo, že dělám něco jinak, když mě třeba bolí hlava, tak jsem si říkala, povídá klientka, že to mám po mamince, maminku taky bolívala hlava. Lidé to nespojuji s tím špatně nastaveným pracovištěm. Když jsme školili ve firmě v Olomouci, tak jsme dopoledne školili dva dny po sobě a odpoledne jsme dělali diagnostiku deseti pracovních míst. Dělilo se to na kancelářské pozice, na čtyřiadvacetihodinovou vrátnici a na velín a výrobu. A musím říct, že jsme nenašli jediné pracovní místo, které by bylo v pořádku i třeba na průměrnou postavu. Samozřejmě že byl někdo vysoký, malý, ale ty disproporce, to nastavení, to je mnoho detailů, které si člověk neuvědomí. Já si neumím spočítat daně, proto se do toho vůbec nepouštím, tak i tohle je profese, která má své zákonitosti.
Ergonomie není jen židle a stůl
Martin Hurych
Teď se možná pustím na tenký led. Ergonomie není jenom židle a stůl, co světlo?
Šárka Daňková
To je právě ten důvod, proč jsem před dvěma a půl založila to naše PROERGO, protože celková ergonomická koncepce v sobě zahrnuje nejenom to vlastní pracoviště, ale i to, jak je to pracoviště osvětlené. To, jak je odhlučněné, nebo jaká je tam akustická pohoda, jaký tam dýchám vzduch, jak je okysličený, jak je zbavený polétavých částic nebo virů, a to všechno dohromady dělá něco, čemu se říká ergo design. Jako architekt to umím celé navrhnout, ale potom tu realizaci, provádí domluvené firmy. Samozřejmě to, co navrhujeme, když klient chce, kompletně realizujeme a jsem zvyklá realizovat celou svoji profesní kariéru. Klienti si vzali projekt a pak jim to někdo udělal jinak, to mě nebavilo a nebavilo to ani ty klienty. Takže to realizujeme kompletně a myslím si, že je to velice důležité mít spolehlivé dodavatele, takže mám české firmy, na které jsem pyšná, které třeba vyrábí chytré osvětlení se senzory. Dnes populární téma je modré světlo a tvorba nebo potlačování melatoninu, na to tady není prostor, ale chytré osvětlení, akustické koncepce, akustické paravány, bionické podlahy, které na sebe vážou bakterie, viry nebo polétavé částice z prostoru. Mají tu bionickou zdravotní funkci, a to je to, co mě zajímá.
Martin Hurych
Na to můžeme navázat někdy jindy. Zajímá mě, protože se to i v Čechách objevuje čím dál častěji a tím bych téma světlo asi uzavřel. Mám nosit červené brýle?
Šárka Daňková
Já si myslím, že ne, ale co mohou doporučit je, a to už děláme i do home officu, že si lidé pořídí světlo se senzorem na intenzitu osvětlení podle toho, kolik vám padá světla z venkovního prostoru, ale také mění barvu neboli chromatičnost podle toho, jak prochází slunce celým dnem. To světlo ví, jestli je duben, deset ráno, anebo jestli je prosinec, čtyři odpoledne a podle toho se ta barva mění a myslím si, že co je ale opravdu důležité, je vycházet z těch místností ven. Zase mě to zajímá, takže jsem měla přednášky, sledovala jsem kdy receptory, které máme v očích, když na ně nedopadá sluneční světlo nebo prostě ten boží svět, co ta příroda vymyslela. Tak se nám v tom těle i v mozku nedějí ty procesy, které se dít mají a mě to někdy připadá trošku zvláštní, že my jsme se ve dvacátém století označili za pány tvorstva. My tou technikou a těmi technologiemi jdeme tak kupředu, že pak ještě vymýšlíme zařízení, která nám mají suplovat to, že se k sobě vůbec nechováme dobře. Nechodíme, nehýbeme se, nechodíme do přírody, nevylézáme z těch interiéru, jsme zavření uvnitř, tak je to takové zvláštní.
Martin Hurych
Vyděsila jste nás řádně. Pojďme to uzavřít nějak optimisticky. Stále máme chuť se svým zdravím v roce 2022 něco dělat. Dejte nějakou pozitivní radu, motivaci nakonec.
Šárka Daňková
Já si myslím, že úplně to nejúžasnější, co jsem zmiňovala, je výsledek toho našeho diagnostického projektu. Představte si, že lidé, kteří vstoupili do té diagnostiky se sebou léta, léta, léta předtím zacházeli, tak jak jsme tady o tom mluvili. Seděli na nevyhovujících židlích, seděli celé dny, pracovali, zpracovávali rozpočty ve stavební firmě, jednali, a tak dále. A najednou stačí čtyři a půl měsíce a my vidíme naprosto zásadní rozdíl. My to budeme publikovat, média o to mají zájem, některé ty parametry se zlepšily o 25 %, některé o 65 %. Co lepšího bych vám mohla říct než to, že tělo to opravdu ocení. Nikdy není pozdě začít, podívejte se na mě. Já jsem se vyhnula operaci, vím že operace už nikdy nehrozí. Vím, jak se svými zády musím zacházet, ale považuji se za šťastného člověka, protože nemám všechny ty ostatní civilizační nemoci, které má tedy, bohužel, mnoho mých klientů třeba ve čtyřicetipěti letech. Takže pojďme s tím něco dělat teď hned, protože to tělo, to velmi rychle pozná a opravdu vám poděkuje a odmění vás lepším pocitem a lepším zdravím. Stojí za to.
Martin Hurych
Šárko, já vám moc děkuji.
Ten entusiasmus je na vás vidět. Díky. To byla Šárka Daňková. Pokud jsme vás v téhle epizodě zažehli a vy se teď budete starat o své zdraví o to víc, tak jsme odvedli dobrou práci. Kromě toho určitě, laďte další epizody, ať už na YouTube nebo ve vaší oblíbené podcastové aplikaci. Určitě mrkněte, na moje webové stránky www.martinhurych.com, kde od nového roku ke každé podcastové epizodě dáváme i doporučení písemně, takže určitě stahujte. A mě už nezbývá než popřát vám všechno nejlepší, držím palce a přeji úspěch.