Neuvěřitelný příběh. Trochu thriller. Představte si, že koupíte firmu, protože se zamilujete. Ne do někoho, ale do něčeho. Do produktů, co ta firma dělá. Proberete všechno s rodinou. Koupíte firmu a přijde rána. Lockdown. A pak další. Strmý vzestup cen energií. A že máte odběr!
Tak tohle je ve zkratce příběh Českého smaltu a jejího nového majitele Jana Nováka. Celoživotního obchodníka, který mohl už jít do zaslouženého “důchodu”, ale stává se továrníkem. Majitelem jediné smaltovny v Čechách, která smaltuje litinu.
Je inspirativní poslouchat příběhy lidí, kteří se nehroutí při prvním neúspěchu. Jsou srdcaři. I proto jsem Honzu pozval do Zážehu, abych vás inspiroval a probral s ním:
🔸 Co se dá použít z retailu ve výrobě?
🔸 Příběh Českého smaltu.
🔸 Kde je větší potenciál – v B2C nebo B2B?
🔸 Jak nadchnout zaměstnance pro novou strategii pod novým majitelem?
PŘEPIS ROZHOVORU
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je Zážeh. Dnešní Zážeh bude bonbonek, protože bude o záchraně jednoho tradičního řemesla s Janem Novákem z firmy Český smalt. Dobrý den, Honzo.
Jan Novák
Dobrý den, Martine.
Co se dá použít z retailu ve výrobě?
Martin Hurych
Když jsem si dělal přípravu na dnešek, tak jsem zjistil, že jste celou kariéru strávil v retailu. Teď se budete brzy honosit titulem továrník. Řekněte mi, co tyto dvě branže spojuje. Co se dá použít z retailu ve výrobě?
Jan Novák
To je docela těžká otázka hned na úvod. Já bych asi řekl, že žádná výroba se neobejde bez obchodu. K čemu je Vám vyrábět, když to potom neprodáte. Dá se tam tedy použít budování sítě odběratelů, povídání si s lidmi, starání se o to, jestli má Váš produkt vůbec šanci na trhu uspět, cenová hladina či maržová politika. Když o tom teď přemýšlím, našlo by se toho spousta.
Příběh Českého smaltu
Martin Hurych
Pojďte nám tedy v krátkosti představit jednak sebe, jednak Český smalt a hodně mě zajímá ta cesta od retailu k výrobě.
Jan Novák
To je tedy dobrodružství. Asi bych o sobě měl říct, že jsem absolventem Vysoké školy ekonomické, obor zahraniční obchod. Opravdu jsem celou svoji profesní kariéru nedělal nic jiného než retail. Po roce 89 jsem se vrhnul do prodeje nábytku. Potom jsem byl osloven jednou potravinářskou firmou, které jsem se staral o prodejny. Byla to síť, která tu zrovna začínala, takže jsem přičichl i k potravinářskému byznysu, což je tedy veliká řehole.
V roce 2000 jsem se dostal k firmě Salamander, která mě provázela životem 20 let. Byly to krásné roky. Začínal jsem tu se třemi prodejnami, časem jsme jich vybudovali 15 v Čechách, 5 na Slovensku a já jsem si k tomu ještě přibral Polsko. Byla to tedy opravdu jízda, až se najednou materiál unavil. Jak já, tak i firma jsme měli pocit, že už si navzájem nemáme tolik co dát. Z toho důvodu jsme se v roce 2019 po vzájemné dohodě a ve velmi přátelském duchu rozešli.
Když jsem skončil, tak jsem si řekl, že si vezmu oddechový čas. Budu se věnovat rodině, sportu, zábavě a hlavně sám sobě. Nicméně mi to nedalo, protože jsem neměl celé dny co doma dělat a jednou jsem se svému panu doktorovi, ke kterému pravidelně docházím, zmínil, že už nejsem s firmou Salamander. Řekl jsem mu, že kdyby o něčem věděl, kde bych se mohl bavit a nestresovat, tak že bych měl zájem. Řekl jsem, že nebudu drahý, nějaké zkušenosti mám a třeba bych mohl někomu v něčem pomoct. Pan doktor pokýval hlavou a za 14 dní se mi ozval, že by o něčem věděl. On ví, že bydlím v Berouně, celý život jsem vždy vyjel na dálnici D5 a jezdil jsem doleva na Prahu. Zeptal se mě tedy, co bych řekl tomu, kdybych vyjel na dálnici D5 a nedal se doleva, nýbrž doprava. Kousek ode mě je totiž logistický areál, který vlastní jedna spediční firma, a v rámci toho areálu je smaltovna. Ta spediční firma tu smaltovnu musela koupit spolu s celým areálem. Spediční firma je spediční firma a nemá chuť, ani know-how, ani zájem provozovat smaltovnu, a proto hledají někoho, kdo by se jim na ni podíval, poradil jim a pomohl s jejím rozvojem.
V září 2019 jsem se tedy do té spediční firmy vypravil a poprvé jsem vstoupil na půdu smaltovny. Musím říct, že netrvalo dlouho a já jsem se zamiloval. To byla hrůza, protože v ten moment vám začne pracovat srdce místo hlavy. Panu majiteli té spediční firmy jsem tedy řekl, že se budu smaltovně věnovat velmi rád. Udělal jsem si předtím nějaké rešerše, zjistil jsem si, co smalt vůbec je, kdo se mu věnuje, jak je to v Evropě s rozšířením a podobně. Řekl jsem mu, že to bude chtít chvilku času a trochu peněz, protože se bude muset něco zainvestovat. Já už jsem před sebou viděl ty obaly, etikety, brand, ale to všechno chce čas a čas jsou peníze. Takže jsem mu předložil svoji představu a on se na mě podíval a řekl mi, že jsme si nerozuměli, že mě tu nechce proto, abych utrácel jeho čas a peníze, ale že s tím chce něco udělat ze dne na den. Já jsem mu řekl, že to nepůjde, že si to neumím představit a že nejsem kouzelník. A tak jsme se rozešli.
Byl říjen 2019 a pan majitel mě opět kontaktoval. Řekl mi, že o tom přemýšlel a přišel jenom na dvě možnosti dalšího vývoje. První možnost byla, že prodá stroje, propustí lidi a haly, které patří k areálu, využije pro svou logistiku. Druhá možnost byla, že mi udělá cenu a já si to od něj koupím. Říkal jsem si, že jsem sice zamilovaný, ale takto jsem si svou budoucnost po Salamanderu nepředstavoval. Celé to bylo okořeněné ještě tím, že podmínka koupě byla taková, že smlouvy a vše ostatní spácháme před koncem roku 2019, tím se uzavře obchodní rok pro smaltovnu a od 1. 1. 2020 se stanu novým majitelem.
14 dní jsem z toho nespal, konzultoval jsem to s rodinou, protože bylo jasné, že po klidu ani památky a že pokud mám naplnit to, o čem jsem snil a bájil, tak že budu potřebovat i nějaké finanční prostředky. Od firmy Salamander jsem dostal nějaké peníze na odchodnou za 20 let práce. Z finančního polštáře se tedy měly stát peníze na rozjezd nového podnikání, což jsem musel samozřejmě konzultovat s rodinou. Díky tomu, že mám skvělou ženu, která viděla, jak se to ve mně pere, tak řekla, že jsem se pro cizí firmy natrápil dost a že bych neměl řešit peníze a jít do toho. To jsem měl skoro slzy v očích.
Potom už nebyl čas na nic, musely se začít konat praktické kroky k převzetí strojů a zařízení, protože já jsem firmu jako takovou kupovat nechtěl, takže jsem založil firmu novou. Nazval jsem ji Český smalt a Český smalt odkoupil od bývalého majitele stroje a zařízení pro své podnikání. 1. 1. jsem tedy opravdu stál ve smaltovně, dělaly se inventury, dělaly se odečty elektroměrů a vody a všeho možného a najednou to bylo moje. Byl jsem velmi natěšený, ale zároveň to byl obrovský závazek. Měl jsem celé tři zaměstnance, kteří na mě koukali nedůvěřivě, co vlastně chci s firmou udělat.
Samozřejmě jsem s nimi mluvil ještě před 1. 1., ale stejně tam byla nějaká nedůvěra. Postupně jsme si k sobě tedy hledali cestu, až jsme ji nakonec našli.
Rovnou do lockdownu
Martin Hurych
Já jen připomenu, že mluvíme v lednu 2020. Co se stalo v březnu? Abychom si vlastně zrekapitulovali, co nás všechny postihlo.
Jan Novák
To víme všichni, 1. 1. 2020 začátek Českého smaltu a 14. 3. 2020 lockdown. Musím říct, že to byl veliký mazec. Neumím si představit, co by se mohlo stát horšího. Náplň práce Českého smaltu byla závislá na objednávkách, které průběžně chodily od lidí, nebo od firem. 14. 3. to vypadalo, jako kdyby někdo otočil kohoutek směrem zavřeno. Objednávek nebylo nikdy moc, něco se o nás vědělo, ale nebylo toho hodně. Po 14. 3. jsme najednou z mála spadli na nulu. Byly to strašné doby. Chodil jsem do smaltu, otevřel jsem si maily a přišlo jich třeba 5 za týden. Po tom, co jsem byl z předchozího zaměstnání zvyklý na 50 a více mailů denně, jsem se najednou cítil jako v úplně jiném světě.
Řekl jsem, že se nedá nic dělat a že to zvládneme. Šli jsme anticyklicky, takže místo toho, abychom začali šetřit a litovat se, tak jsme se pustili do úklidu. Času jsme na to měli dost, protože nám nechodily žádné objednávky. Dílna se tedy vyčistila, odvezly se tři kontejnery nashromážděných pokladů, v dílně jsme udělali rekonstrukci a postavili jsme skládek. Postavili jsme si i novou prodejničku, takový showroom, abychom lidem nemuseli ukazovat věci ve výrobě, ale abychom pro ně měli slušné prostředí.
Počátky zahraničního obchodu
Jan Novák
Během dubna, května se z nuly začaly stávat jednotky objednávek. Postupně jsme se tedy dostávali z té nejhorší situace. Protože jsem celých předchozích 20 let u Salamandera byl v úzkém kontaktu s německy mluvícími zeměmi, tak jsem tam nashromáždil pár známých a kamarádů, se kterými jsem byl pravidelně v kontaktu. Oni se mě ptali, co dělám a jak se mám, tak jsem jim vše povyprávěl. A s jedním takovým kamarádem, kterému to nikdy nezapomenu, který pro mě v ten moment udělal strašně moc, jsem se na něčem domluvil. Řekl mi, že smalt je fajn, ale jestli nemám pocit, že je český rybník přece jenom trochu malý a jestli nechci myslet i směrem za hranice. Já jsem mu řekl, že samozřejmě velmi rád, ale nemám nikoho, kdo by se mi o to postaral, navíc nebylo možné nikam jezdit. On mi řekl, ať se nebojím, že má nějaký volný čas, že ho to také docela zajímá a že se rozhlédne po jejich trhu. A kupodivu, kam se Martin obrátil, tam mu všude řekli, že by měli zájem, nebo teď nemohou kvůli lockdownu, ale potom by se rádi přijeli podívat na výrobu. Sotva se tedy otevřely hranice okolo poloviny června 2020, tak jsem měl v Oseku návštěvy ze tří, čtyř, možná pěti německých firem. K mému velikému překvapení mi všichni řekli, že by rádi něco společně vymysleli.
Co Český smalt dělá?
Martin Hurych
Tady bychom měli udělat malou vsuvku a říct si vůbec, co je smalt, kde se používá a jak vůbec vypadá trh, abychom dokázali pochopit, co máte v ruce a proč byly takovéto pozitivní reakce.
Jan Novák
Já bych začal tím, co má Český smalt ve svém výrobním portfoliu, to je docela důležité. Důvod, proč jsem kupoval Český smalt a do čeho jsem se zamiloval, je smaltované litinové nádobí. O tom bychom si mohli vyprávět dlouho, ale smaltované litinové nádobí je jako od babičky. Nádobí, které má Český smalt dnes v produkci, je kopie nádobí z přelomu devatenáctého a dvacátého století. Kousek od Českého smaltu je slévárna, jmenovala se Železárny Komárov a ta se specializovala na odlévání litinového nádobí a litinových forem. Dodnes existuje muzeum, kde jsou tyto formy k vidění a je to neuvěřitelný pohled, nádhera. My z tohoto historického dědictví děláme zhruba 10 %. Dalo by se pokračovat, když uvidím zájem, je kam se v sortimentu rozšiřovat.
Druhá věc jsou renovace litiny, renovace litinového nádobí, litinových zahradních výlevek, litinových dřezů, dvoudřezů, zkrátka vše, co bylo kdysi v každé domácnosti. Dnes už je to buď ve šrotu, nebo to mají lidé na půdách, ve sklepích či na zahradách zarostlé trávou. Tyto renovace mě chytly u srdce tím, že jsem nějakým způsobem vlastenecky založený a neuměl jsem si představit tyto poklady jen tak vyházet a dát do šrotu. V renovacích litiny smaltováním jsme poslední fabrika v Evropě a ani ve světě jsem nenašel jinou smaltovnu, která by renovace litiny nabízela. To je tedy druhá stěžejní věc, smaltování plechových cedulí, názvy ulic, domovní čísla, cedule babičce a dědečkovi k padesátinám, co nám lidé pošlou, to jim rádi uděláme.
Poslední věc, a to byla právě ta věc, o kterou byl veliký zájem ze strany německy mluvících firem, je něco, čemu my říkáme technické smaltování, ale vlastně je to práce ve mzdě. Dodnes existuje spousta produktů, které, aby mohly být používány, musí být nasmaltovány. Smaltovny ale nejsou a povíme si proč. Smalt je dodnes nepřekonaná, nejlepší antikorozní ochrana kovů. Kdysi všechno, co přicházelo do styku s vodou, ať už to byly vodovodní armatury, které šly pod zem, ať už to byly dřezy či zahradní výlevky. Neexistovaly barvy, neexistovaly práškové lakovny, aby to nekorodovalo, tak se to smaltovalo.
Jak šel čas, přicházely inovace a spousta si lidí řekla, proč mají smaltovat za drahé peníze, když to mohou normálně natřít, je to za 2 hodiny suché a může se to používat. Další veliká inovace, která šla proti smaltu, byly práškové lakovny. Elektrostaticky se nanese prášek, ten se nechá vypálit při 200 stupních, je to rychlé, čisté a určitě to svoji práci také udělá. Je to dvakrát, možná třikrát levnější než klasický smaltovací proces. Všichni se tedy samozřejmě zamilovali do rychlosti a ceny a místo smaltování se čím dál častěji začalo natírat, nebo práškově lakovat a smaltovny jedna po druhé po celém světě umíraly. Buďto proto, že o jejich zboží nebyl zájem, nebo proto, že ten tlak na ceny byl takový, že smaltovny neměly šanci konkurovat.
Až se stalo to, že se kyvadlo obrátilo. U všech s nadšením natíraných, nebo práškově lakovaných předmětů, které se lakovaly v šedesátých, v sedmdesátých letech, se najednou zjistilo, že je to sice levné, ale oproti smaltu to má skoro až nulovou trvanlivost. Co přikryjete smaltem, tak je věčné.
Co je smalt a jaké jsou jeho výhody?
Jan Novák
Teď si pojďme říct, co je smalt. Je to jednoduché, smalt je sklovina. Smalt je křemičitá tavenina smíchaná s nejrůznějšími přísadami a ty přísady jsou tam proto, aby ta křemičitá tavenina přilnula k podkladovému materiálu, v našem případě litině. Smaltovat se dá i ocel, plech, kupodivu i hliník, ale všechno to má své speciální smaltovací materiály, které my nepoužíváme. Nemůžeme dělat všechno, takže smaltujeme litinu a plech.
Teď se zase vrátím o kousek zpátky. Proč byl takový zájem o smalt? My si neumíme představit, kolik trubek je v zemi, kolik vodovodních rozvodů je v zemi a všechna vodovodní potrubí mají kolena, ventily, různé spojky. Vodárenské společnosti vědí, že když praskne potrubí pod silnící a oni ty trubky tahají ven, že trubky ošetřené práškovým lakováním jsou většinou úplně na padrť, zatímco smaltované trubky mohou sloužit dalších 20 let. Proto začaly své postoje přehodnocovat a říkat si, proč by měly levně práškově lakovat a tahat trubky ze země po 10 letech, když je mohou o něco dráž nasmaltovat a neměnit je dalších 30 let.
Někdy po roce 2000, 2010 tedy začal veliký návrat ke smaltu tlačený především těmito vodárenskými společnostmi. Teď se ale zjistilo, že smaltovny nejsou a na celé Německo je dnes jedna smaltovna, která dělá na zakázku, jinak jsou výrobci vodovodních armatur, kteří mají smaltovny vlastní. Ten, kdo smaltovnu nechce, nebo si ji nemůže dovolit, se nemá kam obrátit. A právě tito menší výrobci vodárenských armatur byli štěstím bez sebe, že nějaká smaltovna v Oseku nabízí své služby.
Kde je větší potenciál – v B2C nebo B2B?
Martin Hurych
Dnes jste tedy rozkročení jak do B2C s nádobím, tak do B2B se smaltováním v kooperaci. Kde vidíte větší potenciál do budoucna?
Jan Novák
To je hezká otázka. Já si myslím, že oba směry jsou pro nás důležité. B2B má jednu úžasnou vlastnost, že se dá plánovat a spočítat. Já mám dnes 2, 3 partnery, o kterých vím přesně, kolik dílů mi každý týden pošlou, kolik mi za ty díly zaplatí a kolik já z toho budu mít obrat. U B2C to samozřejmě nedokážete naplánovat. Nikdo neumí říct, jak váš produkt zaujme klienty. Hraje tam roli sezónnost, po Vánocích nic, před Vánocemi hodně, bojujete s kalkulacemi. Na druhou stranu, já jsem retailista, srdíčko tíhne k retailu a ke smaltovanému nádobí, kvůli kterému jsem smaltovnu koupil a ke kterému se teprve teď začínám dostávat, abych ho postavil tam, kde bych ho chtěl mít.
Co byla rozhodnutí, která udržela firma nad vodou?
Martin Hurych
Když se zpětně podíváte do března 2020, co byly za Vás ty nejdůležitější body, které Vám pomohly, ať už osobně, nebo firmě to celé přežít? Co byla ta sekvence rozhodnutí, která Vás udržela při životě? Spousta jiných lidí to totiž ani nevydýchalo, což znamenalo vypnutí firmy během pár hodin.
Jan Novák
Slušelo by se říct, že jsme měli nějaký finanční polštář na pár měsíců. Co mě samotného udrželo v pracovním módu, bylo úplně jednoduché nastavení hlavy, že to nevzdám. Když jsem v lednu něco otevřel, přece nebudu v dubnu přemýšlet o tom, že to zavřu. O to víc jsem hledal možnosti, jak přežít a jak to udělat. Samozřejmě jsem měl černé myšlenky, kdo by je v tu dobu neměl, ale byl jsem zavilý jít hlavou proti zdi a když to nejde silou, tak to musí jít ještě větší silou.
Jak nadchnout zaměstnance pro novou strategii pod novým majitelem?
Martin Hurych
Vy jste říkal, že původní firma, kterou jste nechtěl převzít a na jejich základech jste postavil svůj Český smalt, zaměstnávala lidi plus minus 10 let. Firma nebyla úplně v rozvalu, ale minimálně nedostávala to, co si zasloužila. To podle mých zkušeností mnohdy nemá blahý vliv na lidi, kteří tam pracují. Dokážu si představit, že tím, že jste jedna z mála smaltoven, tak není úplně jednoduché ty lidi vyměnit a velmi pravděpodobně je potřeba s nimi nějakým způsobem pracovat, aby ta technologie a znalost zůstala ve firmě. Jak se takováto parta lidí s renomé, že jste Pražák a možná to tam jdete vytunelovat, nadchne pro další cestu a nové budoucno?
Jan Novák
Ten proces je cesta. Nedá se udělat schůze a říct jim, že ode dneška budeme všichni šťastní, budeme jedna rodina a potáhneme za jeden provaz. Jak říkám, tu cestu jsme si k sobě museli chvilku hledat. Já si myslím, že jim hodně pomohlo to, že i když viděli, co se kolem děje, tak že jim chodily peníze na účet včas a nikdo s nimi nemluvil o tom, že by snad mohly přijít později.
Jednu velikou výhodu měl lockdown. Tím, jak jsem nechtěl sedět doma a zároveň nebylo co dělat v kanceláři, tak jsem strávil hodně času ve výrobě. Nejenom, že jsem se snažil na lidi dívat, protože oni by okamžitě začali mít pocit, že je kontroluji a že jim chci koukat pod ruce, já jsem s nimi pracoval. Ráno jsem přišel, podíval jsem se na maily, které žádné nebyly, hodil jsem se normálně do montérek a šel jsem smaltovat takové ty jednodušší věci. Na složitější úkony bych potřeboval zaškolení. Trávil jsem tam s nimi tedy čas, dal jsem si s nimi kafe, cigáro, popovídali jsme o životě, o dětech a najednou nám to začalo všechno dávat smysl.
Samozřejmě, že bylo od začátku jasné, že musím personál rozšířit. Bylo také jasné, že tím, jak je ten personál malý, tam nemůže přijít úplně každý. Ne každého stávající kolektiv vezme a zároveň požadavky na nového člověka nebyly nijak nízké i z hlediska pracovního nastavení, protože ve smaltování se vám potkávají dvě profese, metalurgie a chemie. I ten poslední manuální pracovník, kterého máte ve smaltovně, musí mít něco v hlavě, musí být pečlivý a musí být schopen určité věci vyhodnocovat. Aby se vám smalt udržel na podkladovém materiálu, tak musíte umět nastříkat vrstvu 200 mikrometrů. Když budete mít málo, tak vám smalt na podkladovém povrchu vyhoří, protože se vypaluje při 800 stupních. Když ho dáte moc, tak se vám po výpalu smalt začne loupat. Stát se dobrým pracovníkem ve smaltovně tedy není jednoduché. U každých pracovníků, které přebíráte, máte jednu velikou výhodu a jednu velikou nevýhodu. Výhoda je v tom, že všechno umí a opravdu dobře. Nevýhoda spočívá v tom, že strašně neradi mění své pracovní návyky a trpí pracovní slepotou. Já se tedy už dva roky se snažím o to, abych těm lidem nenásilnou formou řekl a ukázal, že jdou dělat věci i jinak. Z retailu jsem se vrhnul do výroby a snažím se ji učit.
Jak na rostoucí náklady na energie?
Martin Hurych
Když jsem se připravoval na tento díl, tak jsem zjistil, že během smaltování často procházíte čtyřikrát tepelnou úpravou. Je to tedy energeticky velmi náročná výroba. Co s Vámi dělají momentálně rostoucí ceny energií?
Jan Novák
První šok máme za sebou. My jsme v areálu spediční společnosti, nemáme tam vlastní hodiny a jedeme na tzv. podružné měření. Spediční společnost loni samozřejmě zasáhla jako spoustu ostatních Bohemia Energy. Já už jsem je varoval v létě 2021. Řekl jsem jim, že se mi trh s elektřinou vůbec nelíbí a že bychom to měli zafixovat. Oni mi řekli, že je to zbytečné. V říjnu 21 samozřejmě DPI a to byla rána. To byla rána, kterou jsme opět museli nějakým způsobem polknout. To málo, co jsme vydělali, tak najednou nebylo, protože to šlo do energií. Od ledna 2022 máme elektřinu zafixovanou, takže když nic jiného, tak já mám jistotu, kolik za elektřinu zaplatím a tomu jsem musel uzpůsobit naše ceny, s tím se nedalo nic jiného dělat.
Šel byste do toho znovu?
Martin Hurych
Teď mě tak napadá, když posloucháme tu ránu za ránou, šel byste do toho znovu?
Jan Novák
Často se na tuto otázku ptám sám sebe. Šel, ale snažil bych se na to jinak připravit. Snažil bych se ještě víc si zjistit o výrobě, abych to nezjišťoval za chodu. Dám jeden příklad. Jak jsem říkal, já jsem smaltovnu koupil kvůli nádobí. Věděl jsem, že my, jako smaltovna, můžeme smaltovat, ale nemáme kapacity na odlévání. Abychom mohli něco smaltovat, tak musíme od slévárny dostat odlitek. Byl jsem tedy natolik chytrý, že jsem ještě před finálním aktem koupě vyrazil do sléváren Železárny Komárov. Dnes už se jmenují Piston Rings a patří Američanům. Řekl jsem výrobnímu řediteli, že chci koupit smaltovnu, které oni dodávají odlitky. Zeptal jsem se, jestli se mohu spolehnout, že nám ty odlitky budou schopni dodávat. On mi odpověděl, že není problém a že ani nikdy žádné problémy nebyly. S tím jsem se tedy spokojil a smaltovnu koupil.
Proběhlo jaro, léto 2020 a já jsem si říkal, že je potřeba se trochu připravit na vánoční sezónu, protože jsou lidé zavření doma a nádobí bude určitě výborný artikl. Vyrazil jsem tedy do slévárny dojednat odlitky na podzim 2021. Řekl jsem, že bych to viděl na 1 000 odlitků hned a postupně bych doobjednával, 100, nebo 200 odlitků měsíčně. A teď jsem viděl ty vytřeštěné pohledy proti mně a došlo mi, že jsem udělal něco úplně špatně, protože my jsme sice mluvili o tom, že nám odlitky budou dodávat, ale neřekli jsme si množství. Oni mi tedy řekli, že měli v hlavách množství 200 až 300 kusů za rok, jako tomu bylo vždy. 1 000 kusů pro ně bylo nepředstavitelné. To byla tedy další rána, kterou jsem po všech lockdownech dostal.
Musím ale říct, že se pan ředitel železárny Piston Rings zachoval hrdinně. Řekl mi, že je to pro ně veliká nesnáz, ale nechtějí, abychom kvůli nim zkrachovali a všude to vykládali. Odlitky na podzim 2021 byly tedy zachráněny.
10. října jsme slavnostně otevírali nový e-shop. Udělal jsem k tomu i nějakou kampaň, spustilo se e-commerce a tak dále. Na skladě jsme měli 700 produktů, což bylo více než dvouletý prodej za minulé éry. My jsme 10. října otevřeli a někdy 20. listopadu jsem vyhlásil vyprodáno. Jel jsem tedy do Piston Rings žebrat o odlitky, tak nám ještě něco dodali, ale řekli mi, že to tak dál nejde. Já jsem tedy ke všem starostem ještě zjistil, že jestli chci dál vyrábět nádobí, tak musím nutně najít slévárnu, která nám bude schopna dávat dostatečné množství odlitků.
V roce 2021 začala anabáze s hledáním slévárny. Já mám kamarády v Ostravě, kteří byli hodní a poslali mi soupis sléváren v České republice. Vůbec jsem netušil, že má Česká republika tolik sléváren, je to až neuvěřitelné. Nebudu Vám lhát, když řeknu, že jsem jich oslovil 100. Prakticky ode všech mi přišla odpověď, že nechtějí. Už jsem si i tady začal myslet, že je konec, až jsem napsal do jedné slévárny, kde mi řekli, že oni nechtějí, ale slévárna vedle nich možná ano. Tak jsem oslovil slévárnu čislo 101. Byl to šok. Čekal jsem, že dostanu tu samou standardizovanou odpověď a oni mi napsali, ať přijedu. Vyrazil jsem tam a předminulý týden jsem přivezl prvních 100 odlitků lívanečníku. Ta slévárna má kapacitu 200 odlitků za hodinu, čili jestliže já mluvím o potřebě 2 000 odlitků za rok, tak oni by tu naši potřebu byli schopní naplnit během jedné směny.
Protože však život není nikdy jednoduchý, tak to má jedno veliké ale. Aby tato slévárna mohla odlitky dodávat v tom množství a kvalitě, v jaké my je potřebujeme, tak pro ni musím nechat vyrobit tzv. modelové zařízení. To je něco, co se obtiskuje do bentonitového písku, kam se potom vlévá roztavená litina, která dělá finální tvar odlitku. Jedno modelové zařízení stojí od 50 do 80 000 Kč. My máme dnes 13 produktů, takže lehkým násobením zjistíte, jaké finance potřebujeme, abychom ta modelová zařízení vyrobili.
Není to ale tak smutné, jak to vypadá. Kdybych se nechtěl po té cestě pustit, tak se po ní nepouštím. Máme slévárnu, která umí odlévat a chce odlévat, a máme vnitřní rozhodnutí ty modely vyrobit. Už máme vyrobený první model, vyrábějí se další tři a proces přípravy byl ukončen u dalších osmi modelů. Je to samozřejmě jenom otázka profinancování, ale já jsem přesvědčený o tom, že kde je vůle, tam je cesta. Já tu vůli mám a právě proto jsme spustili crowdfundingovou kampaň na platformě Hithit, která bude za pár dní končit, nezaplatila všechno, ale hrozně nám pomohla. Já si tedy myslím, že během léta, podzimu máme modely pod střechou a můžeme se konečně začít bavit o obchodu.
Jaká je vize pro 2023?
Martin Hurych
Jaká je tedy představa, vize a sny směrem k letošním Vánocům a na příští rok? Kde uvidíme Český smalt ke konci roku 2023?
Jan Novák
My jsme doteď byli pouze výrobní firma, čili jsme prodávali jen to, co jsme vyrobili. Cílem pro rok 2022 je stát se obchodně výrobní firmou. Chceme mít konečně na skladě tolik produktů, abychom je mohli aktivně nabízet a prodávat. Toho my dnes nejsme schopní, protože co vyrobíme, tak okamžitě prodáme. Máme tak málo odlitků a o naše nádobí je takový zájem, že i když se snažím vytvořit externí sklad, který mám i pronajatý, tak do něj nemám co vozit. Vedle výroby bych tedy chtěl postavit na nohy i obchod se vším všudy, s brandem, s marketingem, se sítí odběratelů a zákazníků. B2B pro nás však samozřejmě pořád zůstane velmi důležité a pracujeme na vytvoření druhé směny, abychom stíhali jak výrobu nádobí na sklad, tak i výrobu na zakázku. Z malé manufaktury, kterou má žena nazývala mou chráněnou dílnou, se tedy chceme stát obchodně výrobní firmou s 10 lidmi ve výrobě, s jasně danou administrativou, obchodně výrobním úsekem a se mnou v čele. Střednědobé plánování je teď poněkud složité, já mám vize na příští půlrok, maximálně rok, ale neumím Vám přesně říct, kde budeme za tři roky. Záleží to na spoustě okolností, které neovlivním, jako je třeba válka na Ukrajině, ceny energií či inflace. V tuto chvíli je tolik otazníků, že se plánovat na více než půl roku nedá.
Kontakt
Martin Hurych
Každopádně Vám budeme držet palce. Kdyby nás dnes poslouchal, nebo na nás koukal někdo, komu se zalíbil smalt, nadchnul se do technologie, co dělat, kde Vás najdeme?
Jan Novák
Asi nejjednodušší cesta k nám je www.ceskysmalt.cz, kde se každý dočte vše potřebné, jinak je výroba autem 30 minut od metra Nové Butovice. Kdyby měl někdo chuť přijet, stačí napsat, já provádím návštěvy velmi rád, dokonce jsem i plánoval, že budu dělat pátky jako den otevřených dveří pro zájemce. Myslím si totiž, že o smaltování obecně je velmi malé povědomí a že máme co ukázat.
Martin Hurych
Děkuji moc, bylo to prima povídání.
Jan Novák
Já také děkuji.
Martin Hurych
To byl Zážeh s Honzou Novákem o smaltování v Českém smaltu. Pokud vás tato technologie zaujala, nebo pokud vás zaujal příběh o záchraně jednoho tradičního řemesla v Čechách a potažmo i v Evropě, tak nám určitě dejte like a odběr. Jinak se o nás a o Českém smaltu svět nedoví, nebo minimálně pomaleji, než by mohl. Mně už nezbývá, než jen držet vám palce a přát úspěch, díky.
(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)