080 | VÍT HRUŠKA | JAK SPRÁVNĚ NA PRÁVO V DIGITÁLNÍM SVĚTĚ

Zvonek. Neblahé tušení. Kukátko. Jsou tam. Kontroloři. Dva.

Rychle zpátky. Do kanceláře. Tiše.

Dávám rozkazy. Tiše.

Utíkejte. Zadním vchodem. Tiše.

Nebo nám za ten švarc-systém dají pořádný flastr!

Tohle není detektivka, ale vyprávění během jednoho byznys kafe o skutečné události. Abyste takhle neskončili, případně abyste neměli trable i v jiných oblastech práva – hlavně toho digitálního – ptal jsem se za vás Víta Hrušky z advokátní kanceláře Atreum.

🔸 Jak správně ošetřit pracovně-právní vztahy s OSVČ?

🔸 Jak ošetřit GDPR či NDA v souvislosti s OSVČ?

🔸 Jak správně vypořádat autorská práva /vlastnictví díla?

🔸 Jaká je nejčastější právní chyba v outsourcování marketingu?

🔸 Jak ošetřit rizika při správě sociálních sítí?

PŘEPIS ROZHOVORU

Martin Hurych

Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je další Zážeh. Dnes probereme pro mě osobně ošemetnou záležitost. Jak potkávám své klienty, tak zjišťuji, že čím dál více našeho života se odehrává v digitálním světě a spousta podnikatelů nemá dostatečné povědomí o tom, jaká rizika na nás čekají v tomto digitálním nemateriálním světě z hlediska práva. Právě o tom bude dnešní Zážeh s Vítem Hruškou. Dobrý den.

Vít Hruška

Dobrý den, Martine.

Jak se Vít dostal k thai-boxu?

Martin Hurych

Vít je majitelem a advokátem advokátní společnosti Atreum. Musím říct, že se necítím úplně jistě, protože když jsem četl Vaši přípravu a dnes tu řeknu něco špatně, tak nevím, jestli dostanu nabančíno rovnou tady, nebo až u soudu, protože Vy jste bývalý thaiboxer. Jak k tomu došlo?

Vít Hruška

To je skvělý dotaz. Já jsem odmalička měl rád bojové sporty a vždy pro mě byla motivace umět se bránit a umět se prát, protože se mi to líbilo z filmů s Jackie Chanem a Jean-Claude van Dammem. Původně jsem asi 7 let dělal kung-fu a potom mi někdo poradil, že ideální na praní bude thaibox, takže jsem se pustil do thajského boxu.

Jak se dostal k právu a vlastní advokátní kanceláři?

Martin Hurych

Co tedy nedořešíte před soudem, dořešíte potom venku na ulici. Pojďte mi říct, jak jste se dostal k vlastní advokátní kanceláři.

Vít Hruška

Ta myšlenka vznikla už skoro na základní škole, protože jsem vždycky hodně mluvil a mluvil jsem rád, takže mi v rodině říkali, že budu jednou určitě advokát. Mně se ta myšlenka zalíbila a rozhodl jsem se, že se tím advokátem skutečně stanu. Potom jsme se ještě s kamarádem na střední škole hecovali, kdo jím tedy opravdu bude a nakonec jsme jimi oba. Na cestě, která mě k vlastní advokátní kanceláři vedla, však byly nějaké odbočky. Chvíli jsem přemýšlel o tom, že školu úplně skončím a nikdy nedokončím, že je to příliš formální prostředí na moji poměrně dost extrovertní a sportovní povahu. Chvíli jsem tedy učil sebeobranu a akutní první pomoc, ale potom mě větry osudu zavanuly zpátky k advokacii a jsem za to fakt moc rád.

Jak správně ošetřit pracovně-právní vztahy s OSVČ?

Martin Hurych

Když jsme domlouvali tento rozhovor a dělal jsem si nějakou rešerši, tak mě zaujalo na Vašich stránkách, že se specializujete na digitální právo a speciálně dvě oblasti, které podle mě drtivá většina mojí bubliny potřebuje, což je marketing a oblast IT. Jestli tedy dovolíte, tak tu zkusím nastřelit nějaké dva, tři typické případy a uvidíme, kam nás to zavede. Co hodně často slýchám, je taková chůze po ostří nože v oblasti zaměstnávání lidí v IT, protože co si budeme nalhávat, ta metoda je hodně brát ičaře víceméně do pracovního poměru. Slyšel jsem od jednoho z mých zákazníků, že už zažil situaci, kdy při kontrole vyháněl zaměstnance, nezaměstnance zadním východem pryč, aby to nějakým způsobem se ctí ustál. Jak tedy správně právně ošetřit tuto oblast zaměstnávání volnonožců do firmy?

Vít Hruška

V první řadě bych úplně vyloučil ze slovníku slovo zaměstnávání. To je totiž přesně jeden z těch klíčových dotazů, který tam potom inspekce práce má, když takovou kontrolu přijde provádět. V této oblasti je to moderní nejen z toho důvodu, že člověk ušetří, ale i z důvodu nějaké flexibility, kterou má jak ta společnost, tak i ten člověk, který pro tu společnost chce pracovat. On třeba nechce pracovat jenom pro jednu společnost, on má nějaké další zakázky. Chce mít možnost odmítnout dělat na tom projektu, když se mu to zkrátka nechce dělat.

Martin Hurych

Já to naprosto chápu, spíše nechápu, proč se tomu bráníme. Pojďme tedy v rámci možností to postavit tak, že využijeme výhod tohoto smluvního svazku. Jak to postavit správně, aby ani jedna strana neskončila v potenciálních trablech?

Vít Hruška

Velmi dobrým krokem je udělat si pěknou smlouvu. V té smlouvě nastavit, že ten člověk, který se mnou spolupracuje, pro mě nepracuje a může přijmout i jinou zakázku, může mít i další klienty, může odmítnout, když se mu nebude chtít na něčem dělat a nemá žádné volno. To jsou takové ty klasické parametry pracovněprávního vztahu, které já se v podstatě snažím co nejvíce vyloučit. To, co jsou znaky závislé práce, se já v té smlouvě snažím vyloučit. Znaky závislé práce jsou to, že zaměstnanec vykonává soustavně práci pro zaměstnavatele na jeho vybavení, v jeho prostorách, na jeho pokyny, nemůže si vybírat, kdy bude pracovat, zaměstnavatel mu určuje pracovní dobu a podobně. Všechny tyto parametry já se potom v té smlouvě snažím nějak vyloučit, nebo jim předejít. Pracuj si, kde chceš, pracuj si, kdy chceš, nezajímá mě, jak dlouho na tom budeš dělat, mě zajímá výsledek. Trackuji tvůj čas, protože ten potom fakturuji klientovi, ale není to tak, že musíš dělat osm hodin denně od 9 do 18 s hodinovou pauzou. Tím se dostávám do potíží. Zároveň je taky dobré si mimo tu smlouvu promluvit s těmi svými kolegy, kteří pro mě tu činnost vykonávají, a připravit je na to, že ta kontrola může přijít.

Na co si dát v takovém vztahu pozor jako OSVČ?

Martin Hurych

Měl bych si na něco dávat pozor z té druhé strany, když takto pro někoho na IČO vykonávám práci?

Vít Hruška

Je to v podstatě to stejné, co jsem řekl, akorát z druhé strany. Snažit se mít alespoň nějakého jednoho dalšího, nebo více klientů, kterým mohu jednou za měsíc fakturovat. Fakturovat je dobré ideálně částky, které odpovídají opravdu tomu, co jsem provedl a ne to, že měsíčně pošlu fakturu na 50 000 a tím mám jasně stanovenou mzdu a stejné hodiny. To už jsou taková vodítka, která se nemusí líbit.

Jak ošetřit využití společné kanceláře OSVČ?

Martin Hurych

Spousta projekťáků má ráda, když tito freelanceři sedí v jedné místnosti na stolech, které si evidentně nepřinesli z IKEA sami. Co s tím, jak to ošetřit? Pokud mám totiž hromadu volnonožců, tak je nějakým způsobem řídit musím. Doba, kdy díky Covidu jsme mohli sedět celou dobu v obýváku, pro některé firmy skončila a je potřeba minimálně nějaká hybridní spolupráce. Jak tedy ošetřit tuto věc?

Vít Hruška

Některé firmy to řeší tak, že jim je jedno, jestli tam ti lidé jsou, nebo nejsou. Rozhodně to těm lidem nemůžu přikazovat, protože by to mohl být problém. Klientům tedy doporučuji, aby do smluv nedávali žádnou povinnost o tom, že ten člověk bude vykonávat práci na nějakém konkrétním místě. Dá se také vytvořit to, že se udělá nájem toho vybavení. Tomu člověku se dá možnost využívat kancelářské vybavení té společnosti a řekne se, že za nájem toho místa, které on může využívat, se bude platit nějaká částka. I takto se to tedy dá vyřešit.

Jak ošetřit GDPR či NDA v souvislosti s OSVČ?

Martin Hurych

To máme po Brně a po Praze hromadu coworkingů, o kterých ani nevíme. Napadá mě ještě jedna věc. Ten člověk tedy něco plodí, plodí nějaký kód, velmi pravděpodobně tady tuším nějaké záludnosti, protože z korporátu vím, že autorem toho kódu jsem já. Je tam nějaký zádrhel při předávání mé práce tomu, se kterým jsem v součinnosti?

Vít Hruška

Já bych na to dal takové dva pohledy. Jeden je takový, na který upozorňuji klienty často ve smlouvách a myslím si, že se v tom i často chybuje, takže na to jen upozorním, aby si na to lidé dávali pozor a potom se dostanu k tomu kódu. Tohle je totiž úplně skvělá záležitost, kterou lidé pomíjejí. Ve smlouvách s třetí stranou mám společnost a teď uzavírám se svým klientem nějakou smlouvu. Typicky je to nějaká smlouva o vývoji software, nebo klidně i NDA, nebo smlouvy o zpracování osobních údajů. V těchto smlouvách často bývá, že já ty informace, které má u sebe ta společnost, nesmím předat žádné třetí osobě mimo své pracovníky. Ve chvíli, když já ale spolupracuji s ičaři, tam mám plno ičařů, kteří se podílejí na tom, že ten projekt bude dokončený a to jsou lidé mimo tu společnost. To je třeba něco, co si málokdy klienti uvědomí a já na to velmi často upozorňuji. Je to spolupráce s externími lidmi a ti klienti jim nemohou poskytnout osobní údaje, nebo jakékoliv informace z té společnosti. Je tedy dobré si dát výjimku do smlouvy, kde bude buď jmenný seznam externistů, kteří na tom projektu s vámi dělají, a vy jim budete ty informace moci sdílet, nebo se to ustanovení musí úplně vyloučit. Na to tedy upozorňuji a je potřeba si na to dávat pozor.

Martin Hurych

Zařídit, aby toto ustanovení vypadlo, asi nebude tak jednoduché. Čím ho třeba nahradit, aby mě to pokrylo a zároveň ten korporát, protože je v jiné pozici, tam nechtěl něco, že bude zase vyzrazovat mé tajemství někam dál?

Vít Hruška

My to často podchytáváme tím, že dáme jmenné seznamy lidí, kteří na tom projektu budou dělat. Vytvoříme nějakou tabulku, která se pošle tomu korporátu ke schválení předem, a tím je to čisté. Samozřejmě když se potom promění seznam těch lidí, tak si tam dáme nějakou klauzulku o tom, že můžeme oznámit změnu těch lidí s nějakým krátkým předstihem bez toho, aby to nutně schvaloval korporát. Tím se oni považují za zařazené do toho projektu a vždy jsme s tím uspěli a to jsme vyjednávali i s velkými světovými společnostmi. Je to něco, co se dá velmi hezky nastavit a nebývá s tím na druhé straně problém.

Martin Hurych

To mě právě napadlo, protože v době bodyshoppingu se ti lidé mění rychleji jak na výrobním pásu. To zároveň znamená, když takového člověka přizývám do projektu, tak abych byl krytý, tak bych měl mít velmi pravděpodobně NDA i s tím člověkem. Pokud ne, tak bych ho měl minimálně informovat, že je pod nějakými potenciálními sankcemi. Předpokládám, že abych skutečně riziko přenesl, tak musím mít skutečně podepsané NDA i s tím zaměstnancem, s tím ičařem, spolupracující osobou.

Vít Hruška

Tady to přesně vidíte, že musíme dávat veliký pozor, jak o těch lidech potom mluvíme. Při té kontrole to klade ještě větší nároky jak na ty samotné lidi, kteří spolupracují, tak i na kmenové zaměstnance, jak mluví o vztahu s těmi ostatními. Není to tedy jednoduché a je dobré si na to udělat třeba nějaký krátký brief s těmi lidmi a zkusit si tu kontrolu s nimi.

Jak správně vypořádat autorská práva/

vlastnictví díla?

Martin Hurych

Máme tedy vyřešené toto, máme vyřešeného spolupracujícího vůči mně. Řekněme, že máme nějaké dílo, máme nějakou webovou aplikaci, nebo máme nějakou mobilní aplikaci. Dost často se setkávám s tím, že ta kupující strana dál říká, abychom to dovedli do nějaké fáze a potom si to budou spravovat sami. Jak správně přenést veškerá ta práva na tu druhou stranu a jak se z toho odběratelsko-dodavatelského vztahu zase vyvázat, co do něj dát, aby bylo jasno, kde končí moje zodpovědnost a co předávám dál?

Vít Hruška

Skvělý dotaz. Základem těchto vztahů je vždy dobře nastavená smlouva a v té smlouvě nastavené licenční podmínky. Ve chvíli, kdy ta smlouva na druhé straně není dobrá už na začátku, tak se potom velmi obtížně ty podmínky nějak narovnávají zase zpátky. Základem je tedy pohlídat si ten vztah už na začátku, byť se to může zdát jako zbytečná investice, ale ve chvíli, kdy mám projekt za několik stovek tisíc, nebo jednotek milionů, tak mi těch 15, 20 tisíc na začátku přijde málo. Je to rozhodně levnější než potom vyjednat předání správných licencí, které já potřebuji. Důležité je opravdu perfektně podchytit ty licence a nechat si zajistit prohlášení od té protistrany, která je často společností, že má oprávnění nakládat s těmi díly, která na mě převádí. Ve chvíli, kdy já si totiž objednávám nějaký kód, nebo vývoj softwaru od jednotlivce, objednávám si ho od Franty programátora, tak jsem tam relativně dobře jištěný už jen na základě zákona. Zákon nám říká, že ve chvíli, kdy si já objednávám software na objednávku, se to má za zaměstnanecké dílo a zaměstnanecké dílo v tu chvíli mi dává veliká práva s tímto softwarem nakládat. Jenomže ve chvíli, kdy Franta programátor programuje pro nějakou softwarovou společnost a ta mi teprve prodává ten software, on ho pouze licencuje, tak na mě všechno automaticky nepřechází. To je častý omyl, se kterým se u klientů setkávám, protože oni si myslí, že co si objednali a zaplatili, tak je jejich, ale být to tak nemusí.

Martin Hurych

Pojďme se zase podívat na obě strany té barikády. Začal jste tím objednatelem, tak co jako objednatel musím ve smlouvě mít, abych z toho vyšel se ctí, abych nebyl překvapený?

Vít Hruška

Ono je to ve výsledku obojí stejné, jenom záleží na tom, jaký já mám záměr a co s tím chci dál dělat. Potom je to na nastavení licencí, které já k tomu softwaru mám. Ve chvíli, kdy nechci, aby ten software, který já jsem si objednal, používal kdokoliv jiný, tak si sjednám typicky výhradní licenci. To potom znamená, že jediný, kdo s tím softwarem může nakládat, jsem já.

Musím si sjednat, jestli k tomu softwaru můžu dávat i podlicence a jestli ho můžu dál přeprodávat a dál si ho sublicencovat. Samozřejmě na straně toho objednatele je ten zájem mít co nejvíce těch práv, i když to tak nemusí být vždycky. Tam se tedy snažím nastavit si tu licenci co nejširší, aby to bylo co nejvíce moje. Zase je to o nějakém vyjednávání.

Na té druhé straně, na straně softwarové společnosti, která vytváří ten software, když už ho vytvořila, když už do něj jednou dala tu práci, tak velmi často zase má zájem ho prodávat dál. Na té její straně je tedy zase zájem to licencovat co nejméně a v podstatě poskytnout co nejužší licenci. Neříkám, že to tak je vždycky, ale v tu chvíli ona může prodat tady tomu klientovi, pro kterého to vyvinula, ale zároveň to může prodávat i dál. Potom je to zase o nastavení nějaké ceny, protože samozřejmě čím širší licence pro objednatele, tím většinou stoupá cena a naopak.

Jak vyřešit záruky za dodanou aplikaci?

Martin Hurych

Napadly mě u toho dvě otázky. Jak vyřešit záruky za to dodané dílo, za tu aplikaci? Aby se mi nestalo, že za dva roky se někdo ozve po úspěšném šťourání jejich lidí v údržbě, že něco někdo nefunguje a nezačali mi dokazovat, že to je chyba mých programátorů dva roky zpátky.

Vít Hruška

Ty záruky a obecně prokazování v této rovině je velmi složité, to není vůbec jednoduchá záležitost. Často tomu nerozumí ani právníci. Zase je ideální nastavit si všechno ve smlouvě. Teď je ještě také rozdíl, což je dobré zmínit, mezi zárukou a odpovědností závady. Záruka totiž znamená, že já se v podstatě dobrovolně zavážu k tomu, že ten software v tomto případě po nějakou dobu nebude vykazovat vůbec žádné vady. Zatímco odpovědnost za vady je taková, že já vám předám software a v době, kdy ho předávám, ten software nemá mít vady oproti tomu, co jsme si dohodli. Když bych tedy neřekl, že vám poskytuji dvouletou záruku a tím pádem se zavazuji bezplatně ten systém udržovat, tak mám jenom odpovědnost za vady. Ta odpovědnost za vady zase znamená, že v době, kdy jsem vám ho předal, už ten software měl vady. Když to řeknu na nějakém jednoduchém příkladu třeba auta, tak když prodávám auto někomu a on najednou zjistí, že tam má prasknutý kardan, tak mi musí prokázat, že už v době, kdy já jsem mu to auto prodával, ten kardan byl prasknutý. Stejné je to i s tím softwarem.

Martin Hurych

Dá se to nějakým způsobem vyřešit, že prohlásím, že přebírkou tohle všechno přechází na tu druhou stranu?

Vít Hruška

Dobrý systém na to je udělat testování. Nechat toho zákazníka skutečně si prozkoumat to, že opravdu prošel všechny funkcionality, které byly dopředu dohodnuté, a u každé té funkcionality se potvrdí, že skutečně funguje tak, jak má. Potom je velmi obtížné najednou začít říkat, že něco nefunguje.

Odkdy je aplikace kopií jiné?

Martin Hurych

Špatně udělané testování už na mě zpětně tedy nemá žádný vliv. Ta druhá věc, která mě napadla, je taková, že sleduji velmi často, že urvete velkého zákazníka, na něm vyrostete, postavíte právě tu první aplikaci a potom máte chuť ji zproduktizovat. Nechci úplně lavírovat v rámci smlouvy, tak pro tento podcast řekněme, že mám tu nejtužší možnou variantu, kdy všechno musím předat a je to vyvinuté pro jednoho. Pořád je tam ale to hryzání, jak s tím naložit. Dá se nějakým jednoduchým způsobem říct, kdy už je to plagiát a odkdy to je nový nezávislý produkt?

Vít Hruška

Na to mám dvě odpovědi, jednu krátkou a jednu dlouhou. Dá se jednoduše říct, ne. Dlouhá, vůbec ne. Na to jsou znalci a ti to potom posuzují. Ta aplikace na to, aby nenaplňovala znaky plagiátorství, musí být postavená úplně znovu a nesmí to být podobné. S tím třeba byly několikrát problémy v Americe, ale tohle neposoudí právník, tohle posoudí vyloženě znalec, který si potom porovnává ty dva kódy. Jak už jsem ale říkal, krátká odpověď je, ne.

Martin Hurych

Já jsem tomu rozuměl, mně šlo spíše o to, jestli už jsou nějaké precedenty, protože v muzice se dnes hádají o dva, tři akordy, tak jestli už máme něco podobného v rámci aplikací. Když to totiž vezmu ad absurdum, že nesmí být vůbec nic použitého, tak dnes v době low-code, no-code a různých připravených knihoven, bych to opravdu musel začít znovu a nemohl bych použít ani tyto platformy. Chápu to správně?

Vít Hruška

To úplně zase ne. Když už tam jsou nějaká krátká díla, která už třeba někdo vytvořil a ty potom skládám dohromady, tak samozřejmě tento krátký úsek nebude považovaný za ten, který by byl problémový. Znovu ale říkám, tam je to o tom, že to potom posuzuje znalec z hlediska komplexního posuzování a to já takto na první dobrou nedokáži určit. Ani nejsou žádná vodítka, že se dá použít pouze určitá část kódu.

Martin Hurych

Než se pustíme do jiné oblasti, je něco v IT, na co jsme nenarazili a měli bychom? Je tam ještě nějaký oříšek, nebo nějaká překážka, na kterou bychom si měli dát pozor, pokud máme IT firmu?

Vít Hruška

Já myslím, že z hlediska těch úplně základních informací, jsme probrali v tomto směru všechno. Švarcsystém je něco, co firmy velmi často trápí. Předávání licencí a kódů je druhá otázka, která firmy často trápí, a potom je to nějaká ochrana důvěrných informací a dat, které mezi těmi společnostmi putují. Myslím si, že v této oblasti jsme probrali to nejdůležitější, co bylo potřeba.

Jaká je nejčastější právní chyba v outsourcování marketingu?

Martin Hurych

Další oblast, kterou jsem si vybral, se týká nejenom IT firem. Prakticky celá bublina, protože jde o malé a střední firmy, si najímá nějaké marketingové specialisty, takže bych se teď vrhnul s dovolením do marketingu. Jaká je nejčastější chyba, kterou děláme v marketingu i jeho outsourcování v rámci nějakých smluvních vztahů, nebo vůbec práva?

Vít Hruška

Já myslím, že ta chyba je veskrze velmi podobná tomu, co platí v IT. Vůbec si nepohlídám smluvní vztahy a nastavení těch licencí, toho, co já smím, nebo nesmím dělat s tím, co ta marketingová agentura pro mě vytvoří. Potom je to samozřejmě také nastavení nějaké odpovědnosti za to, když oni mi způsobí nějakou škodu, posuzováno z pohledu objednatele. Často se potkávám s tím, že těm klientům je to jedno. Oni řeknou, aby jim agentura vytvořila logo, nebo kampaň a potom si myslí, že je všechno rovnou jejich. Samozřejmě také záleží na velikosti objednatele. Když to jsou velké korporáty, tak ta pravidla tam jsou velmi přísná a tam si to hlídají velmi důsledně. Malé firmy toto ale často vůbec neřeší. Začal bych klidně hned tvorbou loga. Skoro vždy se setkám s tím, že mi lidé, kteří si objednávají logo, nebo si nechali vytvořit logo, řeknou, že si ho nechali vytvořit a teď je jejich a mohou si s ním dělat, co chtějí. Tak to ale není. Tam je opravdu dobré už na začátku si pohlídat licence, protože to logo může být jednou velmi významné.

Martin Hurych

Napadla mě taková zvláštní věc. Okolo mě teď všude lítá umělá inteligence, samomalovací webové stránky a tak dále. Co když to svěřím něčemu předpřipravenému, nějakému generátoru log, nebo řeknu Midjourney, aby mi nakreslila logo pro právní kancelář? Čí jsou ta práva potom?

Vít Hruška

Tohle je úplně skvělý dotaz. Když přednáším marketingové právo, tak tam mám připravené takové tři obrázky a vždy se ptám, jaký obrázek můžeme prodávat legálně. Jeden obrázek tam nakreslí umělá inteligence, druhý obrázek kreslí slon z kalifornské zoo a třetí nakreslí nějaké dítě. Jediný obrázek, který vytvořil autor, je ten, který vytvořilo to klidně tříleté dítě. Autorem totiž může být jedině člověk a nikdo jiný. Potom se na to vztahují všechna ustanovení autorského zákona o tom, že já s tím logem nemohu dělat, co chci a tak dále, ale ve chvíli, kdy to vytvoří umělá inteligence, tak zákon samotný tomu žádnou ochranu nepropůjčuje. Může to být napsáno malými písmenky v podmínkách použití, ale když tam nic není a nechám si nakreslit logo umělou inteligencí, tak je to skvělý tah, jak obejít autorskou ochranu autora.

Jak silná je pozice agentury ve vztahu co a jak mohu použít?

Martin Hurych

Markeťáci, omlouvám se, ale vaše éra končí. Napadly mě k tomu ještě dvě otázky. Ta první je taková trochu katastrofická. Vy jste říkal, že marketingová agentura, nebo markeťák mají právo nějakým způsobem určovat, k čemu to jejich dílo bude používané. Já to schválně přeženu ad absurdum. Může to být tak, že řeknou, že tato kreativa je pro LinkedIn, ale už ho nelze dát na Facebook?

Vít Hruška

Můžou. Záleží na té původní smlouvě.

Martin Hurych

To je další věc. Pár marketingových agentur jsem měl. S tou, co mám teď, podepisuji poprvé za celou tu dobu smlouvu. To znamená, že většina toho se odehrává per ústa. Co v takových případech? Jsou na to zase nějaké standardy, nebo nějaké úzy, jak se v tomto případě chovat, když mezi sebou nemám formálně stanovený a podepsaný papír?

Vít Hruška

Úzy jsou, respektive je na to přímo zákonné ustanovení, které říká, že v tu chvíli mohu používat to dílo za účelem, který byl sjednán ve smlouvě. Ve chvíli, kdy mám smlouvu jenom per ústa, tak budu muset prokázat, že opravdu jsem měl oprávnění to používat, nebo že to bylo jasné z toho, co jsme si dohodli. Ta smlouva může vzniknout i tím, že budete prokazovat ty komunikace třeba v mailu. Potřebuji vytvořit fotky, které teď budu postovat na své všechny sociální sítě. V tu chvíli už je jasné, k čemu vy to v podstatě potřebujete. Tam bych se toho tedy až tolik nebál. Pokud to však jasné nebude a vy najednou tu fotku použijete na nějaký billboard vedle D1, tak tam bych už s nějakým použitím byl opatrný.

Martin Hurych

Já bych tedy měl mít zájem na smlouvě hlavně z pozice objednatele. Je to tak?

Vít Hruška

Přesně tak, protože ta osoba, pro kterou je to tvořeno a předává to potom dál, je v silnějším postavení. Jestliže ale já si něco objednávám, tak bych se měl snažit získat co největší oprávnění, abych si s tím potom dělal, co chci. Často to nebývá žádná extra raketová věda, to je pár vět. Pokud je to nějaká větší licenční smlouva, jedná se třeba právě o nastavování marketingových kampaní pro velké korporáty, tak tam si umím představit, že to jsou zatraceně dlouhá ustanovení. Pokud je to ale vyloženě o tom, že si nechám od marketingové agentury udělat pár fotek, nebo vizuál na sociální sítě, tak to není žádná raketová věda. Rovnou mi to ale zajistí velmi silné postavení i v případě nějakého dalšího prokazování, takže to určitě doporučuji. Doporučuji do těch smluv lidsky, jednoduše popsat, co je účelem. Já to dávám do těch smluv vždy, protože se potom vyloučí pochybnosti, k čemu všemu ta společnost to chce používat.

Když náhodou na něco v té smlouvě zapomenu, tak ale budu mít vystihnutý ten účel. Jestliže mi zákon říká, že si mohu používat to dílo za účelem, který byl sjednaný, tak tohle je jednoduché ustanovení, které já ve výsledku popíšu klidně svými slovy a může mi zachránit spoustu nepříjemných situací. Rozhodně to tedy doporučuji do těch smluv dávat.

Jak ošetřit rizika při správě sociálních sítí?

Martin Hurych

To je jedna část, kreativa. Předpokládám, že není veliký rozdíl mezi tím, jestli se jedná o obrázek, logo, nebo webové stránky. Zajímá mě na tom ještě jedna věc, tu kreativu je potřeba někam dát a je čím dál častější, že já předávám správu sociálních sítí někomu jinému. První takový potenciální problém, který mě napadá, je, že spousta z nás je závislá na LinkedInu a spousta lidí okolo mě se k tomu naopak chová tak, že to předají a dál se o to nezajímají. Jde nějak ošetřit chování té agentury na tom mém profilu? Jde třeba smluvně ošetřit, že já o ten profil nepřijdu, protože oni budou konat proti nějakým domluveným podmínkám s tou třetí stranou? Mám nějakou šanci ochránit si, že o svůj LinkedIn profil nepřijdu a co případně dělat, když o něj nedej bože přijdu?

Vít Hruška

Nejjednodušší nástroj, jak tohle zajistit, jsou smluvní pokuty. Domluvím si tam konkrétní parametry té spolupráce, domluvím si tam klidně zakázané výrazy, které oni nesmí používat, a dohodnu si tam, že musí splňovat podmínky LinkedIn. Za porušení těchto ustanovení smlouvy je nějaká konkrétní smluvní pokuta. Ve chvíli, kdy například v důsledku jejich jednání já o ten svůj profil přijdu, tak úplně v pohodě tam mohu nastavit jak smluvní pokutu, tak i odpovědnost za škodu. Může mě to totiž velmi citelně ovlivnit v nějakém mém dalším byznysu.

Martin Hurych

Právě jsem si zajistil, že můj profil nikdo jiný nepřevezme. Amatérsky tuším, že tam bude i problém s dokazováním, kdo za to může. Je evidentní, že když se o ten profil stará jenom někdo, tak je to jasné, ale když do toho kecáme dva, tři, tak tam se asi hůře prokazuje, kdo za to může. Když tedy odevzdávat, tak odevzdávat celé a doufat, že se nic nestane.

Vít Hruška

To je naprostá pravda. Zároveň je dobré mít zájem potom co nejlépe získat tu odpovědnost za vady, nebo nějakou náhradu.

Co je IP-scan a proč ho chtít?

Martin Hurych

Poslední věc, která mě zaujala na Vašich stránkách, kterou bych tu chtěl probrat, je IP Scan. Co to je a proč bych si ho měl u Vás objednat?

Vít Hruška

IP Scan je služba, kterou se Evropská unie snaží podpořit ochranu duševního vlastnictví malých a středních podniků v Evropě. V Evropě a zejména u nás v Čechách je ochrana duševního vlastnictví z pohledu firem opravdu tristní. Tady na to firmy zatím moc nemyslí a potom to může vyústit v poměrně nepříjemné potíže. Evropská unie si tedy řekla, že je potřeba zvýšit konkurenceschopnost evropských firem.

70, 80 % hodnoty firem tvoří duševní vlastnictví, takže je dobré ho nějak také chránit. Službu IP Scan poskytují certifikovaní poskytovatelé, kteří získali certifikát na základě absolvování nějakých školení od evropského Úřadu průmyslového vlastnictví. Je to v podstatě takový audit duševního vlastnictví společnosti. Projde se tedy všechno, co souvisí jakýmkoliv způsobem s duševním vlastnictvím v rámci té společnosti a zjistí se, jak moc dobře si ho ta společnost chrání. Zkoumají se přesně tyto smlouvy s programátory, jestliže je hlavním obchodním artiklem té společnosti nějaký software, tak se zkoumá, jestli je dobře nastavená smlouva s programátory, kteří ten software vytvářeli. Pokud ne, tak se na to ten klient upozorní. Zjišťuje se, jestli ta společnost má dobře nastavené smlouvy s tvůrci loga, jestli má pod sebou domény, jestli nevyrábí nějaký výrobek, který je možné chránit nějakým průmyslovým vzorem a tak dále.

Projde se komplet celá společnost a udělá se taková zpráva, kterou si můžu troufnout říct, že jsme posunuli na další level. Dokonce i z úřadů máme docela dobré zpětné vazby. Máme tam různé barvičky, co je dobře, co je špatně, takže jsme si s tím docela vyhráli a ten klient potom ví, co má udělat.

Suprová záležitost je, že tím, že Evropská unie se snaží podporovat to, aby si společnosti chránily svoje duševní vlastnictví, tak to také dotuje. Minulý rok už tento dotační program běžel a co mám zatím zprávy z Úřadu průmyslového vlastnictví, tak tento rok by se dotace měly rozběhnout od 23. ledna. Ta služba má v každé zemi Evropské unie svoji konkrétní cenu, v Čechách to je 900 EUR, ale Evropská unie z toho proplatí 90 %, když se projde takovým relativně jednoduchým formulářem. Ten ale certifikovaný poskytovatel zná a umí s ním většinou poradit, nebo ho celý za tu společnost vyplnit.

Typicky největší problém u IT firem jsou smlouvy s dodavateli a loga. Ochranné známky tady v Čechách skoro nikdo nemá. Tento problém se při našem výzkumu vyskytl asi v 95 % případů.

Shrnutí

Martin Hurych

Vím, že to bude těžké, ale já tu nepokládám jednoduché otázky. Máte nějaké závěrečné doporučení z Vaší strany pro moji bublinu, malé a střední technické a technologické firmy, z toho, co jsme si tady dnes povídali? Kdybych měl udělat do konce týdne jednu věc, tak z toho, co jsme si tu povídali, která by to měla být, aby měla největší dopad a nejvíce mě zachránila?

Vít Hruška

Probírali jsme tady toho dost a je těžké vybrat jednu věc. Já bych řekl, projděte si vaše smlouvy, nebo procesy, jestli náhodou tam není nějaký problém, o kterém jste doteď nevěděli, ale mohl by vám v budoucnu zachránit veliký průšvih. Typicky to právě bývá tak, že se všechno jede na pankáče a začne se to řešit až potom, co se objeví nějaký problém. Když se ten problém ale podchytí už na začátku, tak se dá ušetřit opravdu veliká spousta peněz.

Martin Hurych

Děkuji moc.

Vít Hruška

Já moc díky, Martine.

Martin Hurych

To byl díl o digitálním právu. Doufám, že jsme vás moc nevyděsili a naopak třeba motivovali k tomu, abyste si udělali vlastní malý check. Pokud se vám tato epizoda líbila, tak určitě likujte a sdílejte tam, kde právě posloucháte, ať už je to podcastová aplikace, nebo YouTube, nebo moje stránky, www.martinhurych.com/zazeh. Já děkuji za pozornost, držím vám palce a přeji úspěch, díky.

(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)