„Často litujeme toho, co jsme neudělali. Když máte chuť, nebo vás to už naopak nebaví, nebo nevíte jak dál, prostě mrkněte do firmy, kdo je šikovný a má energii. Pobavte se s nimi a dejte jim šanci. Pomozte vlastní firmě tím, že se umenšíte.“
Říká si stavitel. Do Prahy ani ciziny ho to netáhne. Buduje regionální firmu. Chce pro lidi v okolí jen to nejlepší. Inspiruje ho Baťa a hromada mentorů, které má okolo sebe.
Právě odstoupil z každodenního vedení vlastní firmy. A i když se v tom zatím necítí komfortně, věděl, že dělá dobře. Nechtěl být hrdlem lahve. Teď si hledá, kde se bude realizovat v rámci dlouhodobějších projektů.
Člověk zajímavý každým coulem. Můžete ho nepozvat?
Takhle jednoduše se Pavel Hurych, zakladatel a majitel společnosti Stating objevil v dalším Zážehu.
Co jsme spolu mimo jiné probrali?
🔸 Co vedlo k rozhodnutí stavět regionální firmu.
🔸 Jaké je odstoupit z dennodenního řízení firmy do pozadí.
🔸 Jak zařídit, aby se vize firmy nerozešla s vizí majitele.
🔸 Co vedlo k vybudování vlastního aktivního obchodu.
🔸 Jak postavit „něco“, co tu vydrží po generace.
PŘEPIS ROZHOVORU
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je Zážeh. Dnešní Zážeh bude po dlouhé době o stavebnictví, ale nebudeme se věnovat jenom stavbám, cihlám, betonům, budeme probírat i odstoupení majitele z vrcholných funkcí do pozadí, do strategického vedení a rozvoje vlastních lidí. Pozval jsem si k tomu Pavla Hurycha. Ahoj, Pavle.
Pavel Hurych
Ahoj.
Co nás oba spojuje?
Martin Hurych
Pavel je majitel regionální stavební firmy STATING. Musíme v rámci čestnosti a průzračnosti poznamenat, že jsme se potkali čirou náhodou a naše rodiny spolu nemají co do činění.
Pavel Hurych
Náhoda to ale není, protože si myslím, že každý normální člověk googlí své jmenovce a ty jsi tam vyplul docela rychle a vzhledem k tomu, co děláš, tak to vlastně náhoda nebyla. Jeden můj kolega říká, že náhody neexistují, takže to nebyla náhoda.
Co o víně není známo a mělo by?
Martin Hurych
Ty jsi byl nedávno v rámci svého životního jubilea na sommeliérském kurzu. Já o tobě vím, že tě to baví, tak nám pověz, co jsi třeba do té doby o víně nevěděl a překvapilo tě, co není obecně známo.
Pavel Hurych
To je dobrá otázka. Já jsem tam viděl spoustu strašně šikovných lidí. Nevěděl jsem, že existují profesoři přes víno, v Čechách máme prý tři. Na tomto kurzu jsem se potkal se dvěma a o víně jsem se toho dozvěděl strašně moc, ale nemá smysl něco z toho vytahovat. Dozvěděl jsem se o sommeliérství, že je to široký obor, kde musíš znát zeměpis, musíš se umět navázat na podnebí, na podmínky, které tam mají ti lidé, technologie a tak dále. To všechno se nám nějak promítá až k tomu talíři, takže já mám veliký obdiv k těm šikovným sommeliérům.
Jak se dostal do stavařiny a k vlastní firmě?
Martin Hurych
Je asi dobrý nápad se teď zastavit u toho, jakou firmu vlastníš, jak jsi se k ní dostal, jaká byla tvoje životní pouť, abychom věděli, z jakého úhlu pohledu potom budeme na ty věci, které budeme rozebírat, nahlížet. Jaká byla tvoje pouť do stavařiny a ke STATINGu?
Pavel Hurych
Pouť do stavařiny začínala tím, že mí rodiče stavěli dům, když mi bylo nějakých 10 a bavilo mě to. Rád jsem u toho byl a nějak jsem si neřekl, že budu stavař, ale tam vznikla nějaká vazba. Potom přes nějakou střední školu jsem byl na stavební fakultě v Brně. Už během toho studia jsem měl poměrně štěstí, že jedna regionální stavební firma z Rychnova mi dala nabídku, jestli bych pro ně nechtěl pracovat.
Po škole jsem tam tedy šel pracovat, bohužel ta firma v nějakém okamžiku nezvládla ten svůj život a já jsem stál v okamžiku, kdy jsem se musel rozhodnout, co budu dělat dál. Samozřejmě jsem koukal na práci, chtěl jsem si polepšit, tehdy jsem byl stavbyvedoucí. Kolegové, kteří tam založili firmu, mě inspirovali, že nejdřív jsem si myslel, že mě chtějí vzít do party, ale úplně mi nenabídli to, co jsem očekával. Něco mi to ale dalo, protože jsem si řekl, že to zkusím sám a založil jsem STATING.
Firmu jsem nechal založenou a šel jsem pracovat někde jako výrobní ředitel, což tenkrát odpovídalo mým ambicím. Když jsem tam byl asi dva měsíce, tak jsem si říkal, že tak to umím taky a shodou okolností jsem měl příležitost být u jedné stavby v Kostelci pro jednoho známého, která byla velmi zajímavá. Byla to rekonstrukce prvorepublikové vily. Potom nám foukal dobrý vítr a dnes jsme STATING, který dělá necelých 400 milionů obrat. Děláme kromě staveb rodinných domků, se kterými jsme začínali, i větší stavby, hlavně se orientujeme na průmyslové stavby, poměrně dost zateplujeme a k tomu už 10 let děláme správu nemovitostí. V poslední době jsme rozjeli nějaké další věci, krajinotvorné záležitosti, máme projekci, takže máme co dělat.
Co vedlo k rozhodnutí stavět regionální firmu?
Martin Hurych
K tvému megalomanství se v tom dobrém slova smyslu vrátíme, to si určitě nenechám ujít. Já se tady ještě přidržím jedné věci. Spousta stavebních firem jezdí přes tři čtvrtě republiky stavět do Prahy a ty ses proti tomu dost rezolutně vymezil a chceš zůstat regionální. Co tě k tomuto rozhodnutí vedlo?
Pavel Hurych
Za prvé jsme si to zkusili a moc dobře jsme nedopadli. Za druhé bych řekl, že to je i pro tu firmu dobré. My jsme trošičku takoví usedlejší, nechce se nám moc cestovat, každý si rád dá večer kafe ze svého hrnku. Myslím si, že ta strategie být silnou regionální firmou dost dobře rezonuje u regionálních lidí a i bych řekl, že to je jakýsi prvek toho, jací jsme a kam chceme jít.
Stále je stavební firma grázl?
Martin Hurych
Já to zmiňuji záměrně jako velmi pěknou alternativu tomu, o čem se obecně mluví v podnikání. Musíš růst, musíš expandovat, musíš do zahraničí a kdesi cosi a trochu se mi ztrácí ta hrdost k regionu, nebo ovládnutí toho, odkud jsem vyrostl. Ještě jedna věta mi pořád rezonuje, když tě vidím, nebo když o tobě někde čtu. Když jsme se potkali, tak jsi říkal, že stavební firma nemusí být grázl. Je to něco, co tím oborem pořád rezonuje, že stavaři jsou považovaní za nečestné a nesportovní, nebo už je naštěstí ta doba podle tebe pryč?
Pavel Hurych
Já si myslím, že ten předsudek se ještě bude nějakou dobu v některých lidech držet, ale vidím kolem sebe spoustu poctivých lidí a myslím si, že už většina grázlem není. Někdo se vůči tomu více vymezuje, někdo to tak úplně neřeší, ale myslím si, že to je daleko lepší než ten předsudek.
Jak se může regionální firma diferenciovat?
Martin Hurych
Když jsme se někdy před plus minus dvěma lety potkali, tak si živě pamatuji na dobu, kdy jsem po vás chtěl, abychom se vůči vaší regionální konkurenci vymezili, nějak se diferenciovali. Živě si vzpomínám na reakci, že to v zásadě není možné. Od té doby jsi zintenzivnil práce na rodinných domcích, veřejná výstavba, občanská vybavenost, průmyslové stavby, větší bytové projekty, sám developuješ, správu nemovitostí jsi jmenoval. Kromě toho tlačíš v regionu design & build přístup ke stavařině. Chtěl jsi koupit projekci, to se ti nepodařilo, tak jste koupili jinou. K tomu jsi ještě vytvořil divizi a začal jsi pracovat na krajinotvorných stavbách, na ekostavbách. Za mě to je diferenciace až až, tak kde přišel ten zlom, nebo co tě vede k tak širokému rozkročení?
Pavel Hurych
Já myslím, že když jsme se viděli poprvé, tak už na to bylo zaseto, protože my pracujeme s vizí. Máme teď zformulovanou vizi 2030, kterou jsme dávali dohromady někde na přelomu 19. a 20. roku, kdy nám dožívala ta předchozí vize a všechny tyto věci jsme v té vizi měli nějak dané. Pro mě je to strašně dobré zábradlí, podle kterého potom můžeme přemýšlet, já mohu přemýšlet a vím také, o čem nepřemýšlet. Začali jsme o tom mluvit v té vizi, začalo se o tom více přemýšlet a dnes už jsou to nějaké kroky, které jsou vidět. Myšlenku neuvidíš, málokdo uvidí myšlenku, ale když pak něco uděláš a je to vidět, tak to vypadá, že to přišlo z čista jasna, ale tak to není.
Martin Hurych
Mě na tom baví to načasování, protože vize je jedna věc, druhá věc je potom načasování těch kroků. Okolo sebe vidím vlastně dvě bubliny. Jedna chce podobně jako ty využít šance, protože se něco děje, pořád se mluví o krizi, krize je obecně čas přeskládávání karet a v tom stavebnictví vidím, že se lidé spíše bojí, co bude. Ty jsi v této situaci spíše šlápnul na plyn.
Pavel Hurych
Já to takhle úplně nevidím. Já se také bojím, co bude, sledujeme to a jsme obezřetní, ale jsou věci, že když je firma zdravá, šikovná a generuje nějaké zisky a nějaké hodnoty, tak přemýšlíš, co s tím. Mohu jet na dovolenou, mohu si něco koupit, ale my to máme postavené tak, že já bych rád, aby ti moji nejbližší byli mými spolupodnikateli a aby je to bavilo. Tím, že se dávají takovéto podněty, to té firmě pomáhá a všechno je to takové méně účelové.
Martin Hurych
Když se vrátím zpátky k té vizi, co tě vedlo zrovna k výběru těchto věcí typu design & build, vlastní projekce, ekologické stavby?
Pavel Hurych
Naši vizi nemáme tak, že bych se jednou ráno probudil, napsal to a řekl lidem, tohle je naše vize. My jsme vytvořili velmi pestrý tým od Jindry, který u nás řídí auto, přes stavbyvedoucí, někoho, kdo dělá správu nemovitostí po ředitele a manažery. Strašně se nám povedlo, když jsme to dávali dohromady, že jsme chtěli ty lidi naladit a rozdělili jsme se na 6 dvojic. Každá dvojice si měla nastudovat, jak v roce 2030 bude vypadat svět. Jedna to měla z pohledu, jak bude vypadat školství, vojenství, medicína, politika, já nevím co všechno a takhle jsme začínali. Nějak jsme se dostali do toho roku 2030 a viděli jsme, že myslet na ekologii bude úplně normální. Stavění se musí dostat z položek, kde řešíme na stavbách jednotlivé položky a stavba nám některým mnohdy uniká. Z toho vypadávají ty myšlenky jako design & build, máme tam něco ve smyslu rychlé stavby, dnes je instantní svět, takže kontejnerové stavby, rychlé.
Jak zařídit, aby se vize firmy nerozešla s vizí majitele?
Martin Hurych
Když dá majitel volnou ruku svým lidem, tak znám pár případů, kdy ve finále není úplně spokojený s tou vizí, protože má jiný názor na svět než ti jeho vlastní lidi. Tady se to evidentně potkalo v dobrém.
Pavel Hurych
Tuto odpověď nechci rozvádět, protože vždy je potřeba tomu dát nějaké mantinely, musím být připravený, co tomu týmu dovolím a nedovolím. Myslím si však, že ty mantinely byly dostatečně široké na to, abychom mohli být dost kreativní a šli směrem, který bych si já představoval.
Jaké je odstoupit z dennodenního řízení firmy do pozadí?
Martin Hurych
Ty jsi vlastně celý minulý rok připravoval své nástupce, rozhodl jsi se trochu poodstoupit z dennodenní operativy, z dennodenního řízení a věnovat se strategičtějším a rozvojovým projektům. Jak ti v tom je? Nechybí ti ten každodenní šrumec?
Pavel Hurych
Chybí mi to, protože když funguješ 10 let v nějaké roli, já jsem řediteloval, měl jsem manažerské úkoly, tak jsem měl ten týden rozhozený do jasné struktury. V pondělí ráno porada, v úterý jsou výrobní porady, ve středu máme strategické a tak dále. Člověk, aby byl šťastný, potřebuje strukturu. Mně teď ta struktura trochu chybí, učím se to a nejsem úplně v té největší pohodě, protože ji ještě nemám. Zase je to ale výzva.
Co k tomuto rozhodnutí vedlo?
Martin Hurych
Co tě vůbec vedlo k tomu, že už odstoupíš od těch dennodenních povinností, od nabitého kalendáře, poodstoupíš a podíváš se na firmu trošku z výšky, z dálky, z jiného úhlu?
Pavel Hurych
Těch vstupů bylo více. My už před 10 lety jsme tuto myšlenku řešili, že by Pavel tam jednou neměl být, což před těmi 10 lety vypadalo jako kravina. Když o tom ale začneš mluvit, tak o tom také přemýšlíš. Můj kolega Tomáš toho po 10 letech práce výrobního ředitele měl také plné kecky a já jsem o něj nechtěl přijít. Nějak mi došlo, že by bylo fajn tu firmu odšpuntovat svrchu, aby byla průchodná, aby ty všechny motivace, o kterých mluvíme, se staly reálnými. Aby to nebylo tak, že ve STATINGu je Tomáš, Pavel a Zbyněk, ti to tam vedou perfektně a není kam se posunout. Takhle jsme to posunuli, takže ze stavbyvedoucího se stal výrobní ředitel, máme tam další posuny a té firmě to zkrátka pomohlo.
Martin Hurych
Připadal sis sám jako úzké hrdlo lahve, nebo ti to říkali i tví lidé?
Pavel Hurych
Myslím, že jsem to také zaslechl, ale sám jsem si to uvědomoval, že po 20 letech už té firmě nemám co tolik dát a zároveň mě to už tolik nebavilo.
Jak sestavit plán na předání firmy managementu?
Martin Hurych
Když se podíváš na ten rok a měl bys doporučit něco lidem, kteří jsou třeba v podobné pozici, nebo o tom uvažují, co je za tebe nejdůležitější v tom plánování předání profesionálnímu managementu? Jak jsi to viděl ty, jak sis to naplánoval, co jsi během toho roku dělal, aby to na konci proběhlo co možná nejhladčeji?
Pavel Hurych
Hlavně bych řekl, že jsem měl dobrý plán, který jsem se svým koučem dal nějak dohromady. Nejdříve jsme ověřili motivace, ambice a vůbec schopnosti těch kluků. Řekl jsem si, že tam chci lidi z firmy. Vytipovali jsme tedy nějakou skupinu, ta se zúžila a když se potvrdilo, že by je to mohlo zajímat, tak jsme udělali plán, takovou adaptaci postupných kroků a podle toho se jelo. My takhle děláme všechno, takže to potom ani nebylo složité.
Martin Hurych
Co se ti třeba zpětně vzato nepovedlo? Co chybělo v tom plánu od tvého kouče, na co jste zapomněli, nebo co jste možná neodhadli úplně přesně?
Pavel Hurych
Doháněli jsme na poslední chvíli to, že bylo jasné, že v té firmě prostě nemůžu být. Nemohu tam být ve vedlejší kanceláři, musel jsem opustit svou židli, musel jsem se symbolicky vzdálit. Na poslední chvíli jsme tedy řešili, kam se vzdálíme, což jsme nějak vyřešili. Nemyslím si, že máme všechno úplně vychytané, ale tím, že těm klukům věřím, tak to nějak prostě doplácáme. Já nevím, jak se dělá socha, ale když si představím Bolka Polívku, tak na nějaký rám se nahází hlína poměrně z velké dálky, někdy se netrefíš, potom to doladíš do tvaru a ve finále to ladíš špachtličkou. My jsme ve fázi toho špachtličkování a jestli ta socha bude mít větší, nebo menší nos, ve finále není úplně podstatné.
Jaké jsou ambice do 2030?
Martin Hurych
Jaké jsou tvé ambice, jak by měla vypadat ta firma v roce 2030?
Pavel Hurych
Měla by být firmou, která bude mít před branami, tak jak říkal Baťa, spoustu lidí, kteří tam chtějí pracovat. Říkáme tomu strategie presivního zaměstnavatele. Měla by dál hlavně dělat stavařinu, úplně v pohodě by měla zvládat zakázky tak, že zákazník řekne, že chce postavit výrobní halu a má jenom pozemek, možná ani nemá pozemek a my ho umíme zajistit. Umíme mu udělat kvalitní návrh, pokud je potřeba s architektem, tak s architektem, věřím, že bychom měli umět nabídnout i nějaké provozní cesty. Potom to budeme muset umět postavit, to už umíme dnes a myslím si, že v tom roce už bude normální, že když už jste si to postavili, tak nám to držte v údržbě, držte to ve své správě, čímž prokážete, že jste stavěli kvalitně.
Jaké je zhmotňovat myšlenky druhých?
Martin Hurych
Jaký je to vlastně pocit chodit takhle po světě a koukat, kde jste co postavili a zhmotňovat sny jiných?
Pavel Hurych
Je to dobré, když jedeš autem a třeba zrovna dlouho není o čem mluvit a potom si vzpomeneš, tady jsem jezdil na tuhle stavbu, nebo tady mám tuhle příhodu. My stavitelé to máme tak, že ty naše cesty nesou vzpomínky. Možná to není nutně o tom, že ten dům je růžový, nebo skvělý architektonicky, ale je to provazování, takový zpětný steh v tom životě, že si vzpomeneš, co jsi zažil. To je, myslím, také dobré.
Dostane se někdy do videí Adama Gebriana?
Martin Hurych
Teď jsi mi nahrál. Ty jsi už i v přípravě, a teď jsi to znovu zopakoval, říkal stavitelé. Já jsem tohle slovo dlouho neslyšel, až na YouTube, když jsem začal koukat zase po delší době na Adama Gebriana. Napadlo mě tedy, jestli někdy natočí o tobě a o tvé firmě nějaké překvapivé stavby, nebo jestli už máš momentálně něco v arzenálu.
Pavel Hurych
Myslím si, že nemáme. Takhle to není, máme nějaké stavby roku za sebou a myslím, že PETROF Gallery v Hradci je pěkná stavba a dobrá vizitka, ale to je ambice pro to další desetiletí.
Martin Hurych
Mně se líbí, když na to koukám takhle zpětně, jakou pozici tehdy měly stavební firmy a jak se za mě možná trochu úplně zbytečně vytratily zpátky do pozice čistého dodavatele. Nevím, jestli si to zapříčinily samy, nebo jestli to bylo něčím na trhu.
Pavel Hurych
Mně se strašně líbilo, když se podíváš na první republiku, tak se řeklo, že to dělal třeba architekt Liska, v Kostelci je spousta staveb od pana Lisky. Když se někdo podívá na Šumná města pana Vávry, tak tam je přehlídka. On neříká, že to stavěla tahle firma, to jsou stavby těch architektů a já bych řekl, že architekti trochu vyklidili pozice. Mně by se strašně líbilo a rád bych byl těsně za tím architektem se svou firmou. Jsou takoví architekti, ale mně by se strašně líbilo, kdyby se tahle ta doba vrátila.
Jak progresivní obor je stavebnictví?
Martin Hurych
To je zvláštní, že to říkáš, protože já od toho Gebriana mám v tuto chvíli opačnou zkušenost. U těch opravdu význačných staveb on říká, že to stavěla firma stavitele Pavla Hurycha. Mně by se to vlastně hrozně líbilo, protože se vší úctou k architektům, ale mně se na tom líbí, jak zvěčníš něco, co je jenom na papíře a dotáhneš to zase k tomu druhému papíru. Bez těch to nevznikne.
Zážeh je hlavně o inovacích a obchodu, takže ještě dvě otázky na tyto dvě věci. Spousta lidí tvrdí, že i podle veškerých výzkumů a průzkumů je stavebnictví jednou z nejrigidnějších a nejméně inovativních výsečí trhu. Jak to vidíš ty? Ty už jsi tady naznačil pár nápadů jak inovovat, tak co podle tebe je třeba v tuto chvíli trend, který stavebnictvím hýbe, nebo jak se obecně ve stavebnictví prosazují inovace?
Pavel Hurych
Myslím, že se ve stavebnictví inovace prosazují těžko. Vezmi si jenom elektronický stavební deník, přitom taková blbost a jaký je ohromný problém to dostat do života, přitom by to pomáhalo. Jsou tam zřejmě staří praktici, kteří jsou nějak zvyklí pracovat a ještě tomu nedali ten průběh. Myslím, že opravdu stavebnictví je takové trošku přibržděné proti ostatním oborům, ale to je i jeho výhoda. Můžeme se koukat do oborů, které jsou před námi, strojírenství, elektronika, IT, to jsou obory, které nás mohou inspirovat.
Hodně se mluví o BIM projektování v 3D a provázání do třeba té správy. Tento trend bychom také rádi nějak zachytili, ale na úrovni normálních stavitelů to je dnes sci-fi, nesmysl, hra velikých firem. Alespoň legislativně jsme ale v poloze, kdy se už o tom mluví, takže se na to bude za chvilku možná myslet a bude se i konat, ale je to ještě dlouhá cesta.
Martin Hurych
Čím myslíš, že to je?
Pavel Hurych
Firmu dělají lidé, obor dělají také lidé a mají nějaké zkušenosti. Ta stavařina je konzervativní, myslím si, že jsou mezi stavaři i inovátoři a idealisti, ale kdybychom si udělali nějaký sociologický průzkum, tak bych věřil, že mezi stavaři a zemědělci bude spousta konzervativních lidí.
Martin Hurych
To je zvláštní, že se neprosazují ani ti disruptoři, kteří s tím chtějí zahýbat, protože i tady byl člověk, který přemýšlí a vyvíjí technologii 3D tisku domů. Mluví se o tom dlouho, člověk by očekával, že nějaký mladý do stavebnictví skočí a udělá s tím něco jako Amazon s knihkupectvími, ale evidentně se to neděje. Už jsem z této branže nějakou dobu pryč, ale podle mě se to neděje ani moc v zahraničí, že?
Pavel Hurych
Také si myslím, že ne. Nevím, jestli to je ještě nedotažené. Vím, že teď jedna společnost bude uvádět na trh robota, který bude zdít z cihel. Vím, že o tom přemýšlí už 10 let, u nás byli fakt před dlouhou dobou, když jsme se o tom bavili. Ten robot umí vyzdít rovnou zeď, pokud vím, umí si všimnout, že v plánu je okno, ale už asi neudělá oblouk, nebo nenapojí příčku. Je to tak, jak to říkají podle mě lidé z různých oborů. Stavař vždy řekne, že u nás je to jiné, složitější, máme tam to počasí, to klima a strojař řekne, že u nich je to složitější, protože tam mají zase něco jiného. Každý máme své složitosti a nás možná více přemáhají.
Co vedlo k vybudování vlastního aktivního obchodu?
Martin Hurych
Když jsme se potkali, tak jsme se potkali primárně kvůli obchodování a tam se zase projevila podle mě tvá veliká prozíravost. V momentě, kdy na trhu byl ještě klid, zakázek relativně hodně, vy jste hodně spoléhali na veřejné výběrové řízení, tak jsi zavelel, že tak to být nemůže a začal jsi budovat aktivní obchod. Kde ty máš ten dalekohled, že vidíš do budoucnosti? Než jsme totiž něco společně vybudovali a než jste si víceméně z nuly postavili pipeline příležitostí v řádu stovek milionů korun, tak se přesně za tu dobu ta situace změnila. Dnes je nedostatek zakázek a vy jste v situaci, kdy víte o tom, co se děje v regionu, i když se dramaticky změnila situace. Kam chodíš na tyto predikce?
Pavel Hurych
Věděl jsem, co nechceme. Já vidím, s čím se naši lidé potýkají, když dělají státní zakázky a mám takový pocit, že ve státní zakázce jsou důležitější ty papíry než to, jak je ta stavba hotová, jak to vypadá, jak je to kvalitní. Na to nemáme lidi, abychom honili papíry, takže i to nám říkalo, že se musíme zaměřit na někoho, koho zajímá více podstata toho stavění než ty papíry. K tomu byla ta vize a ono tě to tak nějak v té řece ty proudy ženou, když jsi ve správné řece.
Martin Hurych
To je zajímavé. Opravdu je to tak, že ty privátní investory zajímá více ta stavba než ty papíry? Je to doopravdy tak?
Pavel Hurych
Myslím, že i privátní jsou někteří už blízko té státní správě. Když budeme mluvit o korporátu, tak tam ty struktury jsou velmi podobné a také se tam každý sichruje a pracuje se svými strachy. Pořád ale jsou ještě firmy a my se snažíme ladit na firmy, jako jsme my, aby to dobře fungovalo. Není to tedy úplně celá ta skupina, když to má IČO, tak je to náš zákazník. Snažíme se i v tomto pracovat tak, aby to bylo harmonické, abychom se dobře pochopili, dobře na sebe naladili a aby průběh té stavby byl v pohodě.
Jak postavit „něco“, co tu vydrží po generace?
Martin Hurych
Abychom to dnes zakončili nějak pozitivně, já musím říct, že dost trpím, když chodím po světě a koukám na to, co se dnes staví, čímž neříkám kvalitu, ale vlastně trvanlivost těch staveb. Spousta věcí se dělá čistě na byznys efekt, což je v pořádku, ale když se podíváš na to, co se stavělo před 100, 150 lety a pořád to tady je, tak si říkám, jestli to, co stavíme dnes, se staví na 50, nebo 150, nebo 500 let. Spíše tenduji k těm 50 letům, dá-li pánbůh. Řekněme, že budu jako soukromý investor přemýšlet nad tím, že bych se zvěčnil do nějaké administrativní výrobní haly, do headquarteru vlastní budoucí rodinné firmy a chtěl bych to stavět pro další generace. Na co bych si měl dát pozor, aby mi na tom mém draze koupeném pozemku a draze zaplacené stavbě nevyrostlo něco, co budu muset za 15, 20 let opravovat, nebo nedejbože strhnout a postavit znovu?
Pavel Hurych
Já si myslím, že v takovémto záměru je důležité si najít dobrého architekta, nebo více architektů a udělat si architektonickou soutěž. Ono to vypadá, že to jsou vyhozené peníze, ale právě tam je ta největší hodnota pro mě stavařsky a do toho života. Architekt je zvyklý přemýšlet o tom a ptát se na to, jak to bude vypadat za 10 let, za 20 let, za 40 let. Pro mě ta profese je strašně důležitá a je veliká škoda, že lidé a firmy v tom přemýšlení, jak něco postavit, ten krok překračují a jdou rovnou za stavařem, který to perfektně postaví. Ono to nespadne, ale možná tomu chybí nějaký přesah, nebo nějaké vazby do toho života za 10, 15 let.
Martin Hurych
Já ti přeji, ať na stavbách, které ten přesah mají, máte co nejvíce cedulek, virtuálních i skutečných.
Pavel Hurych
Děkuji.
Shrnutí
Martin Hurych
Kdybys to dnešní povídání měl shrnout do dvou, tří vět, kdybys z toho vydestiloval nějaké svoje moudro třeba v rámci oblasti toho předávání firmy na management, co by to bylo?
Pavel Hurych
Já nevím, ale asi bych řekl, že často litujeme toho, co jsme neudělali. Když někdo má tu chuť, nebo už ho to třeba nebaví, nebo neví jak dál, protože už všechno vyzkoušel, tak je dobré podívat se do firmy, kdo je šikovný, měl by nějakou energii a začít se s ním o tom bavit. Té své firmě pomohu tím, že se sám umenším. To se mi zdá, že by mohla být taková esence.
Martin Hurych
Děkuji moc a držím palce, ať se to u vás daří.
Pavel Hurych
Děkuji, taky.
Martin Hurych
To byl Pavel Hurych ze stavební firmy STATING. Doufám, že jsme vám ukázali, jak vystoupit s grácií z firmy a nebýt úzkým hrdlem. Doufám také, že jsme vám ukázali trochu více ze stavebnictví v současné situaci a pokud se vám tato epizoda líbila, tak jsme svoji práci s Pavlem udělali dobře. Určitě nám dejte like, odběr, o epizodě určitě řekněte všem svým známým, protože bez toho se o nás svět nedoví, tak už to zkrátka funguje. Mrkněte se i na mé webové stránky, www.martinhurych.com/zazeh, kde uvidíte nejenom tuto, ale i všechny ostatní epizody. Mně už nezbývá, než jenom držet vám palce a přát úspěch, díky.
(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)
Comments