"Nebojte se talentů a mladých lidí. Oni a jejich rozvoj je největší aktivum, které firma může mít." Michaela Miklasová |Head of Influencom
Moje generace o nich pořádá konference. Zakládá nezisky pro vzájemné pochopení. Děsí se momentu, kdy jim přijdou na pohovor. A ještě víc chvíle, kdy s nimi budou muset ve firmě pracovat. Protože prostě jejich doba se blíží a za chvíli budou nejčastější skupinou na pracovním trhu. Generace Z.
Jsou tu ale i firmy a lidé, kteří právě tohoto trendu využívají. Sahají si pro nejlepší talenty generace. Zcela cíleně budují byznys model, jež vyzobávání, rozvoj a udržení talentů ve firmě podporuje.
Rozhodně nejsem generace Z. Ale protože jsem si v kariéře něco podobného zažil na vlastní kůži, mám k těmhle firmám jistý sentiment. Proto jsem si pozval Michaelu Miklasovou, Head of Influencom (to je ta z GenZ), a Radka Miškovského, CEO agentury CreatiCom, aby mi přišli před kameru říct, jak to mají právě u nich. Bylo to poslouchání v pravdě doporučeníhodné. Ptal jsem se …
🔸 Kdo nebo co je talent?
🔸 Jak poznat a vybrat talent?
🔸 Jaké jsou hlavní kroky v hledání talentů?
🔸 Jak si ve firmě talent udržet?
🔸 Jaká je návratnost hledání talentů?
Jestli máte s náborem talentů ve firmě trable, tenhle díl je zajímavé nakouknutí za kulisy. Nenechejte si ho ujít.
JAK NAJÍT, ROZVÍJET A UDRŽET TALENTY VAŠÍ FIRMY (PŘEPIS ROZHOVORU)
Představení hostů
Martin Hurych
Dobrý den. Já jsem Martin Hurych a tohle je další Zážeh. Pokud se vám Zážeh líbí, cokoliv jste z něj použili, kamkoliv jste nás poslali, tak bych vás poprosil, abyste dali odběr nebo like nebo nás poslali nějakému kamarádovi. Vám už tak neuteče žádná další epizoda a mně pomůžete dostat se skrz algoritmy sociálních sítí, takže si budu moct zvát ještě více tak skvělých hostů, jako jsou ti dnešní. Dnes tu mám totiž dva, Radka Miškovského a Míšu Miklasovou. Radek je šéfem agentury CreatiCom a Míša je head of spin-offu Influencom. Dnes se budeme bavit, jak tato relativně mladá parta lidí vychovává svoje talenty.
Radek Miškovský
Ahoj, Martine.
Martin Hurych
Ahoj, dobrý den.
Michaela Miklasová
Dobrý den, děkujeme za pozvání.
Kdo nebo co je talent?
Martin Hurych
Kdo nebo co je talent?
Radek Miškovský
To je hned ostrá otázka na začátku. Dá se to definovat ze spousty úhlů. Pro mě je to člověk, který chce, chce na sobě makat, chce posouvat sebe a má nějaký vnitřní motor. To je pro mě člověk, se kterým já hrozně rád pracuji, a to je pro mě definice talentu.
Martin Hurych
Můžu být já talent?
Radek Miškovský
Můžeš, já si myslím, že na sobě hodně pracuješ, posouváš se a můžeš být i ty talent.
Jak chápat mladou generaci?
Martin Hurych
Já totiž ve spoustě firem vidím, že talent = mladý člověk. Mladý člověk pro spoustu lidí z mé generace dnes díky nějakým změnám v životním stylu a jiným preferencím = potenciální problém. Jak to tedy děláte u vás?
Radek Miškovský
Já sám také narážím na to, že tam není určité pochopení ve spoustě směrech, v té práci, v očekávání, v nějakém společném naladění, v nějaké komunikaci, v nějakých hodnotách, proč chodíme do práce. My působíme v Ústeckém kraji a mně nezbylo nic jiného, než vybudovat nějakou kulturu, do které budu hrozně rád chodit a která právě v tom regionu přitahuje hodně talentů. Na začátku jsem hodně pracoval a CreatiCom pracoval s vysokoškoláky, částečně se středoškoláky, dnes k nám ale přecházejí lidé třeba i z korporátů. Dáváme totiž tu svobodu, dáváme prostor pro růst, pracujeme s těmi silnými stránkami. Pro ten CreatiCom to byl obrovský skok, když se k nám přidávali lidé, kteří už měli třeba 20 let zkušeností, ale my jsme jim dali ten prostor zaměřit se na jejich silné stránky a pracovat na nich a ne píchnout si v 8 a odejít ve 4. V těch firmách to často bývá tak, že když náhodou máš nápad nebo to někam chceš posunout, tak víš, že v té firmě máš mlčet, sedět a odmakat si ty hodiny, což pro spoustu lidí je zabiják potenciálu.
Jaká byla cesty Míši a Radka k aktuálním pozicím?
Martin Hurych
Aby bylo vidět, odkud přicházíte a co máte za firmy nebo za firmu a co máte na starosti, jak jste se dostali tam, kde jste?
Michaela Miklasová
Já jsem s marketingem začala u Rádi v CreatiComu 4 roky zpátky. Potom jsem si na chvilku odskočila do korporátu, do Lidlu na stáž, kde jsem se ze stážistky dostala až na centrálu, na HR oddělení a následně jsem tvořila osobní značku i českému CEO Lidlu. Pak jsem dostala od Lidlu velkou nabídku, ale ten korporát není něco, kde bych teď chtěla růst. Já jsem chtěla tvořit něco svého a tam právě přišla nabídka od Radka tvořit společně s nimi a s mými kolegy Influencom, kde se zaměřujeme na influencer marketing. V marketingu jsem tedy více než 4 roky, Influencom tvoříme už skoro rok a je to něco mého, v čem já vidím smysl a co chci dál rozvíjet.
Martin Hurych
Ty ses dostal ke CreatiComu jak?
Radek Miškovský
Já to vezmu trošku historicky. Já jsem od 18 let podnikal, dálkově jsem si dělal vysokou školu v Praze, do třídy se mnou chodili lidé většinou z praxe a pak jsem si šel dodělat inženýra na sever. Měl jsem nějaké pletky s Německem v pozitivním slova smyslu, protože to mám jenom 40 minut do Německa, takže jsem viděl příležitost studovat právě na severu a mít to i kousek. Tam jsem ale zažil opravdové Jiříkovo vidění. Na bakaláři jsem byl na soukromé škole a tam byl cíl posunout toho člověka nějakým způsobem v těch vědomostech. Tady byl ten cíl také, ale od těch profesorů často neuchopený. Na tom severu nerozvíjeli sebevědomí, možnosti a silné stránky těch studentů, naopak si myslím, že to byl i částečně na sebevědomí těch studentů občas veliký tlak. Za mě to bylo hrozné zjištění, kdy za rok a půl měli všichni z mé třídy být inženýry a oni vůbec nevěděli nic o praxi, vůbec neměli žádné zkušenosti. To byl pro mě obrovský motor, když jsem viděl 120 lidí 2 hodiny zírat na něco, co nebylo úplně záživné. Byla to energie, která chtěla být venku nebo něco tvořit, někam se posouvat, a oni tam prostě zabili těch 240 hodin.
Proto jsem si řekl, že to musím změnit. V tu dobu jsem ještě pracoval na Inovačním centru Ústeckého kraje a první známky CreatiComu vznikly pod tím Ústeckým krajem, ale nebylo to úplně vhodné. Měl jsem tam nějaká omezení, chyběly mi určité kompetence, takže po nějakých 3 letech jsem se rozhodl to vytvořit po vlastní ose. CreatiCom tedy vznikl především z potřeby vzít ty zajímavé lidi z univerzity, třeba 10, 20 %, kteří se chtěli posouvat, byli v tisících věcech lepší než já, ale nikdo jim neřekl, že mohou a nepomohl jim otevřít pár dveří. To jsem udělal já v CreatiComu, vzal jsem tu energii, nasměřoval jsem ji, trošku jsem jim kryl záda z toho byznysového pohledu a z hlediska zkušeností a takto začínal CreatiCom.
V tuto chvíli CreatiCom už nepracuje jen se studenty, naopak jsme vyrostli tak, že ty úplné juniory je i pro ten tým těžké tam implementovat. Pořád se o to snažíme, ale snažím se vytvořit i nějakou alternativu, ať už je to inkubátor na talenty, abychom měli nějakou přípravku, než přijdou do první ligy, což bych chtěl nazývat pořád CreatiCom.
Jaká je přidaná hodnota ve hledání talentů?
Martin Hurych
Mě tam zaujala jedna věc. Chvilku to znělo skoro jako charita. Já jsem vybudoval firmu, aby zachraňovala talenty. Tak to asi ve finále nefunguje, protože ty jsi velmi pěkný a rychle rostoucí byznys. Kde tam vidíš tu přidanou hodnotu starat se o ty talenty?
Radek Miškovský
Já jsem to měl od začátku byznysově namyšlené, protože v rámci Inovačního centra jsem měl spoustu mentorů a i ti mentoři říkali, že i když máš neziskovku, tak neziskovka nemůže být založená na tom, že ti někdo dává peníze. Kdykoliv se totiž může zavřít ten kohoutek a můžeš skončit. Neziskovky mohou vydělávat peníze, být velmi ziskové a tou energií potom mohou páchat daleko větší dobro. My jsme s.r.o., jsme komerční, ale ta hodnota, kterou vytvářím za tím, pro mě osobně je ta největší přidaná hodnota, ale nechci říkat, že jsem nějaký úplně jen zaměřený na tu charitu. Samozřejmě chci, aby ta firma byla zisková, abychom se posouvali, aby generovala zisk. Ve chvíli, kdy velmi dobře nasměrujete velmi kvalitní lidi, tak po nich je obrovský hlad na tom trhu a když přidám špetku zkušeností odborníků, které si mohu nakoupit, tak to funguje. Z lidí, kteří se chtějí učit, posouvat se, se velmi rychle stanou specialisté a i ti odborníci se k nám přidali, protože chtěli pracovat v tomto nadšeném týmu, rostoucím týmu, s těmi zakázkami, které byly větší a větší. Ta práce, kterou tedy děláme, je postupně kvalitnější a kvalitnější. V tom byl ten schovaný byznys model, který já jsem od první chvíle věděl, že by mohl fungovat.
Jak si ve firmě talent udržet?
Martin Hurych
Já tady nasdílím to, co jsem třeba viděl já, když jsem vyšel z vysoké školy. Koncem 90. let v té mé branži panovalo přesvědčení, že já si študáka brát nebudu, protože ho to tady naučím, já si ho tady vypiplám a on mi to potom vezme pryč i s klienty. Nemá totiž veškeré ty hypotéky, rodiny, bude levnější a já půjdu na buben. Když jsem tedy vycházel já ven, tak bylo relativně složité získat zajímavou práci. Možnost naštěstí byla jít pracovat do rodinné firmy a druhá byla, že přišla nějaká velká korporátní firma zvenku a tyto lidi cíleně vyhledávala a vychovávala si je sama pro sebe. To jsem viděl a vídám i teď. Jak proti tomu bojuješ ty jako majitel firmy? Jak si ten talent, který si vypiplám od začátku ve firmě udržet? Předpokládám totiž, že to je to, proč jste potom začali přitahovat seniornější lidi.
Radek Miškovský
Určitě to je náročná disciplína a je tam miliony vlivů. Musím říct, že asi nejdůležitější je vůbec ptát se toho člověka, proč to dělá, kam se chce posunout a reagovat na to. Každý má úplně jiný motor a z výzkumu je, že 93 % chce hlavně jistotu a mít prostředí, do kterého se rádi vracejí a ve kterém se mohou posouvat. Potom jsou tam ale ti tahouni a lidé, kteří chtějí něco víc, a tam jsem se inspiroval od Deloittu, kde mají partnerské programy. Dokonce jsem viděl spoustu podcastů, jak nejde škálovat agentura, jak se vyškáluje do nějaké hodnoty a pak už ten byznys se nějakým způsobem zastaví. Uřídit ty lidi je totiž velmi náročné a s většími obraty klesá ziskovost, takže se nevyplácí potom to škálovat někam do vyšších čísel. Úplně od začátku mě tedy napadlo mít tam ty partnerské programy, apelovat na tu jejich odpovědnost, na to, že jsou oni zodpovědní za růst své divize. Zároveň jsem se inspiroval i od šéfa mojí mamky, který se podělil o část zisku, díky čemuž tam ta mamka zůstala 20, 30 let. Takto nějak jsem vymyslel systém, kde mají lidé vlastní divize, vlastní odpovědnost, ale zároveň mají i podíl na ziscích.
Dokonce náš mentor, který prodal velmi úspěšnou agenturu, se divil, že jim chci vybudovat se všemi riziky agenturu. Ve chvíli, kdy ta nejistota tam je, to cash flow tam není, já jim dám veškeré zázemí a ve chvíli, kdy ta firma už je fungující, tak jim dám značný podíl na zisku a pustím je, že to je jejich agentura. Sám říkal, že by v takové agentuře chtěl pracovat. On to myslel negativně, ale já jsem si říkal, že jestli mi to řekne člověk, který vybudoval opravdu zajímavou agenturu, ke kterému já jsem dlouhodobě vzhlížel a pořád vzhlížím, tak to vlastně není špatný nápad. Není lehké ukousnout si z těch zisků, mít to spočítané tak, že v nějaké fázi za to všechno jsem zodpovědný já, ta náročnost na cash flow, na všechny smlouvy, na všechna možná rizika jde za mnou. To je ale to, proč jsem to začal dělat, tvořit jim to bezpečné prostředí a potom je vykopnout a dát jim ochutnat kus odpovědnosti. Oni to sami chtějí, protože chtějí i tu částečně svoji vlastní firmu. Můžeme to přirovnat k franšízám, ale je to od nuly. Je to o tom, že třeba u Influencomu žádný Influencom neexistoval. Byl to nápad, který jsme společně někam dotáhli, a potom jsme viděli, že Míša společně s Terkou tvoří dvojici, která to neuvěřitelně táhne dopředu.
Co Míšu baví na CreatiComu?
Martin Hurych
Já bych se na to právě chtěl podíval teď z druhé strany barikády, protože Míša je evidentně produkt tohoto systému. Ta sekvence byla, že jdu do CreatiComu, pak si trochu ozkouším ten korporát a zase se vrátím zpátky do CreatiComu. Co je to, co Vás jako talent motivovalo vrátit se nebo co je to, co Vás tam drží? Proč nemít Influencom sama na sebe?
Michaela Miklasová
Mě tam drží určitě to prostředí. Já mám v Radkovi a i v Michalovi, v Honzovi Kadlecovi tu oporu, jsou mými mentory a to je něco, co jsem potřebovala. Stále mi je totiž 24, ještě jsem v tom osobnostním růstu a je pro mě důležité tam mít takové ty stěžejní body, za kterými mohu přijít a poradit se. Zároveň bych zmínila tu flexibilitu, kdy máme napůl home office, máme hodně hybridní systém práce, což si myslím, že my jako generace Z obecně vyhledáváme. To jsou tedy určitě ty dva body, které mě donutily vrátit se zpátky do CreatiComu a budovat něco společně s nimi. Možná ještě potvrdím, co říkal Radek, že v korporátu jsem stále měla ty svázané ruce. Já jsem taková držka a v tom korporátu to není ještě úplně vítáno v dnešní době, takže jsem potřebovala mít trochu volnější ruce a věděla jsem, že v CreatiComu to budu mít.
Jaká je návratnost výchovy talentů?
Martin Hurych
Máš to nějak spočítané, že když si vezmu talent a začnu ho rozvíjet, tak se mi to za pár měsíců, týdnů, let, desítek let vrátí víc, než když si vezmu hotového profesionála z ulice? Ty totiž říkáš, že rosteme, lidé jsou u mě, proti tomu jde taková velká vlna, která říká, že bude hromada takových satelitů, které se budou jen seskupovat na jednotlivých projektech. Jak to máš tedy ekonomicky spočítané, že se ti to vyplácí?
Radek Miškovský
Jak jsi zmínil, že bude několik satelitů, které se seskupují na nějakých projektech, tak to vlastně byla i základní myšlenka CreatiComu, že namíchám mentory a freelancery s talenty. Musím říct, že já to mám spočítané hned od prvního dne, takže mně se to rentuje. Když si vyberu opravdu šikovného člověka, který se hrozně rychle učí a má hodinovku jako trainee, která je pořád vyšší než průměr v Ústeckém kraji, tak se mi postupně rentuje. Je tam spousta aspektů, kdy si musíme sednout, protože je to potom partner na velkou část života, možná spolu řešíme více problémů než v manželství, možná se i vidíme více než v manželství. U mě to neplatí a za to mě někdo občas křižuje, že bych měl pracovat 12 hodin denně, ale já mám malé děti a nebudu to akceptovat, chci být s nimi.
Myslím si, že když máš člověka, nepopsanou knihu, který zapadne do té komunity, je mu příjemně a naučí se tvoje návyky, tak je to o dost jednodušší, než si vzít člověka, má 20 let zkušeností. Je naučený v nějakém systému a transformovat ho na to, že třeba v pátek je home office, je potom těžké. V tom já vidím tu přidanou hodnotu těch mlaďochů, nehledě na to, že stejně ten svět budou tvořit ti mladí za 10, 15 let. Jestli se toho tedy někdo bojí a myslí si, že je nejchytřejší a bude to držet vlastníma rukama, tak mu trošku ujíždí vlak. V tomto směru je to za mě i nutnost pro firmy se na to zaměřit, odložit trošku svůj nekomfort. Mně jde především o to, aby byla dobře odvedená práce ve stanovený deadline, což je klíčové a kdy to udělá ten člověk, tak to je mi celkem jedno. Je to ale náročné, je to hodně o komunikaci jako v manželství, tady akorát hledám těch partnerů několik. Musí se nastavit hranice, vzájemný respekt, důvěra a hodně komunikovat. Musím říct, že bez nástroje face to face, které máme každých 7 týdnů u nás, by už tady Míša podle mě ani neseděla, protože bychom nevěděli, že jí nabídli v Lidlu zlatou klec, kilo a káru.
Jak poznat a vybrat talent?
Martin Hurych
Evidentně ti to jde dobře. Já jsem teď slyšel u jednoho klienta, že jsou úplně v pytli, protože musí nabírat, co má dvě ruce, dvě uši a všechny přední zuby. Jak v zástupu lidí, které tedy vybíráš do firmy, poznáš, že jsou to ti praví talenti?
Radek Miškovský
Mám k tomu určitý dar, v tom mám asi největší přidanou hodnotu. Mé mamce do soukromé školy jsem takhle kouknul na vedení a řekl jsem, že to není vedení, že si musí sehnat někoho lepšího. Během měsíce a půl jsem dokázal jí pomoct sehnat toho člověka, o kterého se může opřít, jinak by tam dalších 5, 10 let musela být a odřídit to sama, nemohla by se stát babičkou. V tomto směru je nutné mít pipeline, což je další věc, která zazněla úplně náhodou od Davida Koláře, za to mu moc děkuji. My všichni tvoříme pipeline obchodu se statistikami, s funnely, se vším. Na druhou stranu potom ta naše společnost často právě je řízená těmi lidmi a závisí kvalita i těch produktů nakonec často na těch lidech. Za mě je tedy hrozně důležité si tvořit pipeline a pracovat na tom i z pohledu HR. Ve chvíli, kdy mám 10 lidí a vybírám si toho nejlepšího, tak opravdu mám toho nejlepšího, když mám jednoho, dva na pohovoru a beru toho nejlepšího, tak je dost možné, že střelím vedle. To je jedna z věcí, kterou je nutné za mě dělat, aktivně vyhledávat talenty a mít v pipeline dostatek lidí, abychom si neříkali, že průměr je dobrý.
Co Míšu přesvědčilo jít do CreatiComu?
Martin Hurych
Abychom dali slovo Míše, já bych se vrátil úplně na začátek, první vstup do CreatiComu. Co bylo to, co Vás přesvědčilo to s CreatiComem zkusit, co je to kouzlo Radkovo? V ten moment já totiž ještě nevím, jak je to skvělé vevnitř, možná jsem si něco poslechl u vás na severu. Co opravdu mladého člověka motivuje vstoupit do takové firmy?
Michaela Miklasová
Já si myslím, že já už jsem takový ten základ. Jsem hodně ambiciózní, cílevědomý člověk už odmala, já jsem vždy chtěla být všude první a všechno vyhrávat. Mám to od mých prarodičů, od mého dědy, který je mým životním vzorem, on je také velice úspěšný muž, takže mě k tomu vedl a vždy jsem měla předurčeno, že půjdu také tímto směrem. Už v 19, ve 20 jsem tedy věděla, že chci začít s marketingem, nevěděla jsem, jestli marketing bude můj obor do konce života, ale teď už vím, že určitě ano. CreatiCom jsem poprvé poznala na univerzitě na UJEPu, kde byl kurz marketingu, který vedli lidé z CreatiComu a přes kamarádku jsem se dostala na první pohovor. Teď se ale vlastně dostávám k tomu, že si ani nepamatuji náš první pohovor. Ono to jsou 4 roky, takže si vůbec nemohu vzpomenout.
Radek Miškovský
Já si spíš pamatuji, že jsi u nás byla třeba 4 měsíce a potom už jsme se potkali a už jsme se více bavili. Na začátku já totiž nedokážu odhadnout, jestli ten člověk mě jenom lakuje, ještě měsíc, dva dokáže
lakovat, ale potom se třeba jeho výkonnost, nadšení a nasazení změní. U těch juniorů je tedy potřeba opravdu 3 měsíce, půl roku počkat, jestli se ten člověk ukáže nebo ne.
Michaela Miklasová
Já ještě zmíním, že v CreatiComu i já jsem měla na začátku svého buddyho, což je za mě úplně super způsob, jak se do té firmy více dostat, navnímat ji. Je to i takový ten kámoš, kterému se mohu svěřit, a jsem ráda, že teď já mám takto pod sebou pár lidí, kterým jsem já buddy. Z toho začátku tedy určitě byla spíše ta spolupráce s tím buddym a potom i s Ráďou, ale na ten úplně první pohovor se přiznám, že si nevzpomínám. Už to jsou přece jenom 4 roky a těch vzpomínek je čím dál tím více.
Jak vypadá indukční program?
Martin Hurych
Znamená to, že máš nějaký onboardingový nebo indukční program, kde si vyzkoušíš, jestli talent je tedy doopravdy talent, nebo fasáda?
Radek Miškovský
Na začátku ten CreatiCom samotný byl takovým inkubátorem na talenty, kde jsme měli menší zakázky a ten junior byl na menší zakázkách, kde mohl i chybovat. Chybovat je lidské, jenom je potřeba, aby se z toho poučil, ale zároveň tam měl většinou krytá záda někým, než jsme tu práci odevzdali. Na těch menších zakázkách ti klienti i počítali, že na tom asi nepracují nejlepší experti světa. Jak jsme se ale posunuli teď výrazně výš a ta expertiza, kvalita a deadliny se očekávají, tak aktuálně mám na stole Talent GO! projekt, který by měl být inkubátorem právě pro talenty. Já osobně učím na střední, občas učím i na výšce a to je jedna i z věcí být mezi těmi lidmi. Když tam totiž nejsi, tak je neodhadneš a víceméně každoročně mi projde 20 až 40 studentů v těch ročnících a teď mi poprvé jdou čtvrťáci ven. Teď tam budu čtvrtým rokem, ten obor se tam zakládal i na té střední a pro tyto lidi a nejen pro ně připravuji právě ten inkubátor, který by měl být o mentoringu, o vzdělávání, ale zároveň by měl mít zase vlastní ekonomiku a pracovat pro menší zakázky. Beru to jako přípravku, že ve chvíli, kdy během půl roku nebo 3 měsíců uvidím, že ten člověk je velmi schopný, chce se někam posouvat, tak může do první ligy do CreatiComu, kde mu dáme i třeba větší prostor. Uvidíme, jestli to není úplně defocus, já už jsem se o to pokoušel 2 roky zpátky, ale zjistil jsem, že té energie, kterou jsem do toho musel dávat v té fázi, ve které jsme byli, bylo moc a bylo to velmi náročné. Teď už máme kapacitu a zároveň jsem vydefinoval vlastního manažera toho projektu a bude to více jako nezisk, ale stejně to bude ziskovka.
Kolik lidí se ve firmě věnuje náboru a zaučení talentů?
Martin Hurych
To jsi mi trochu ukradl otázku, protože identifikace talentů, pipeline, nějaký program, potom další rozvoj a rozvíjení podnikání, to je permanentní partnerství, to musí být hrozně náročné na čas. Máš představu, kolik lidí navíc ve firmě máš, aby to takto mohlo probíhat? Kolik lidí se věnuje jen tomuto rozvojovému programu a identifikaci talentů ve firmě?
Radek Miškovský
Já si myslím, že aktuálně nemáme nikoho, protože v tuto chvíli je i těžké toho úplného juniora k nám vzít, protože to zdržuje ty lidi. Jestli za 3 měsíce zjistíme, že tam je nějaký neviditelný škraloup, tak to zdržuje ty zakázky, ty lidi a je tam takové napětí. Ve chvíli, kdy přijde šikovný člověk, vidíme to nebo máme i nějaké doporučení, tak ve spoustě firem je buddy systém a nějaký průvodce a ten člověk se během měsíce často na těch jednodušších úkolech chytne. Postupně se vypracuje během 3 měsíců, půl roku, ale zase je na něm úplně jiná ekonomika, takže už tam ta rentabilita je spočítaná od začátku.
To, o čem teď mluvím, je úplně samostatné oddělení, samostatný člověk, i dokonce jiná firma, která se zaměřuje na to vzdělávání a tam tu cenotvorbu ladíme. Myslím si, že ti lidé by za to mohli i částečně platit, za to, že to dokážeme hodit na specialistu a ještě ti garantujeme případně nějaké zakázky, že si na tom můžeš i vydělat. Těch cenových modelů nebo možností je tedy dost. Ten člověk, který to zajišťuje, je člověk z korporátu, 45 roků, velmi zkušená a schopná ženská, ale v tom byznyse zase vidím, že potřebuje třeba nasměrovat, trošku popošoupnout a vidím, že bude neuvěřitelná. Ve spoustě věcech je daleko dál než já, ale v některých věcech je potřeba jí pomoct třeba s tím startem.
Stal se CreatiCom obětí vlastního úspěchu?
Martin Hurych
To skoro vypadá, že se CreatiCom stal obětí svého úspěšného náborového modelu. Ty jsi říkal, že CreatiCom začal na juniorech a dnes díky tomu, že jsi je i vychoval, už není místo pro juniory, protože jste se posunuli úplně někam jinam. To je vlastně paradoxně oběť vlastního úspěchu.
Radek Miškovský
Je to tak a vymýšlel jsem právě, jak pokračovat ve své misi. Já neříkám, že nebereme juniory, nepracujeme s nimi, bereme, ale už nemůžeme brát po 5, 10 a věnovat se jim. Můžeme, ale musí to být oddělení, jak jsem to teď nasdílel. Přišel jsem na to, že ve chvíli, kdy to nebylo oddělené, se tomu v jednu chvíli věnovala půlka firmy a já jsem velmi rychle viděl, že náklady mi rostou a že to je neudržitelné.
Jaké jsou první kroky v hledání talentů?
Martin Hurych
Když nás takto někdo poslouchá a zatoužil si to minimálně vyzkoušet nebo změnit náborový proces, co za vás by měly být ty první kroky, jak bych měl začít? Doteď jsem žádné talenty nehledal, teď mě to trklo, že bych měl, tak jak do toho?
Michaela Miklasová
Já možná teď budu mluvit za generaci Z, každopádně nás vždy spíše táhne to, že chceme pracovat s lidmi. My nechceme pracovat pro značku, nechceme pracovat pro někoho, kdo vlastně ani nevíme, jací lidé tam jsou, jací jsou naši kolegové. Určitě bych tedy doporučila jít trošku s kůží na trh, to vždy doporučuji i korporátům, aby se nebáli ukázat ty lidi, jít s kůží na trh a opravdu ukázat, kdo tam pracuje, s kým ten člověk bude pracovat. Pak je také potřeba se na to určitě podívat z pohledu těch mladých lidí, těch talentů, co by asi u nich mohli získat, jak by to mělo pro ně vypadat. Ten náborový proces by měl být co nejjednodušší, takže se ukazovat více na LinkedInu, uspořádat třeba i nějakou akci, náborový den, to hodně u korporátů funguje. Je dobré chodit určitě na vysoké školy, na střední školy, poskytovat nějaké stáže nebo tam chodit přednášet a ukazovat, co to je za značku.
Martin Hurych
Co když mám malou, střední firmu někde v Lovosicích, v Litoměřicích?
Michaela Miklasová
Zrovna v Lovosicích, v Litoměřicích je určitě blízko UJEP, takže vyrazit třeba do Ústí přednášet na vysokou školu. Tato oblast je z toho sociodemografického hlediska hodně specifická, takže určitě doporučuji zase střední školy, vysoké školy a pak určitě jsou různé veletrhy těch šancí a podobně.
Radek Miškovský
Já si myslím, že na prvním místě si člověk musí na to udělat čas, v diáři si dát jednou týdně třeba 2 hodiny, 3 hodiny, udělat si čas, jít mezi ty lidi, dát tomu ten čas a tvořit si tu pipeline. Chápu, že v některých i technických oborech nejsou ti lidé, ale o to víc je potřeba si na to vyhradit ten čas. Ještě za Inovačního centra jsem dělal nějaký průzkum, kde se potýká Ústecký kraj obecně s odlivem mozků. Ti ambiciózní chytří lidé nezůstanou na UJEPu, na severu, ti jedou do Prahy nebo do zahraničí. Proto já působím a chci ještě více působit na těch středních školách, abych už ten kontakt na ně měl, abych se s nimi potkal a seznámil. Až ten člověk potom za 10 let přijede z Ameriky, tak se můžeme znovu spojit, nebo tam zůstane a naopak vymyslíme, jak ten CreatiCom posunout do Ameriky. Já to beru i jako příležitost pro ten rozvoj mít ten networking, tvořit si to v tomto směru, mít na to čas a dát si k tomu stejně jako u obchodu funnel.
Martin Hurych
Máš KPI na to, kolik talentů dostaneš do inkubátoru nebo do firmy?
Radek Miškovský
Já jsem sám sobě takový hodný na to, já svá KPI nemám. Já mám hlavní KPI, aby firma měla jistoty, abych je mohl dopřát těm lidem a mimo jiné mám na starosti i finance. Já nejsem takový, že bych chtěl mít všude KPI. Prostě mi to i vesmír někdy pošle.
Martin Hurych
Máš tedy nějaký feeling meter?
Radek Miškovský
Klidně, řekneš, že potřebuješ člověka na PPC nebo grafika a druhý den v 8 se podíváš do mailu, půl roku tam nic není a najedou je tam člověk, který by pro tebe chtěl dělat grafika. Takových náhod se mi stala spousta. Já se ještě vrátím k tomu, že některé talenty opravdu vylétnou z hnízda, já nemám ambici udržet všechny, i když fluktuaci máme opravdu nízkou. Mega šikovný kluk a talent Šimon si založil vlastní podnikání, já mu držím palce, udělal ePultik, konkurenci Rohlíku a je to super. Druhý spoluzakladatel u nás také byl, pomáhal nám s financemi, Robert, šikovní kluci, dostali do vínku to, že s LinkedInem umí víc než většina lidí v České republice. Jen ať jdou, naopak pak možná budou jednou naši zákazníci, možná ne, ale známe se a ten network je důležitý, tvořit si ten lidský kapitál za mě je jedna z nejdůležitějších věcí.
Shrnutí
Martin Hurych
Kdyby za vás dva z tohoto podcastu měly v éteru zůstat 3 až 5 vět, co by to bylo?
Michaela Miklasová
Za mě určitě, že se firmy nemají bát talentů a mladých lidí, ba naopak jsou to opravdu jedny z nejdůležitějších aktiv, které ta firma může mít. Ještě jedno moudro, není nic víc než správný člověk na správném místě.
Radek Miškovský
Ve Scaleupu je napsáno, že správný člověk na správném místě dělá věci správně, což je za mě vlastně definice úspěšné firmy.
Martin Hurych
Vám dvěma děkuji za návštěvu tady v Zážehu a přeji, ať se vám daří rozvíjet ty svoje firmy a firmy ve firmě přesně tam, kam je chcete rozvíjet. Díky moc.
Radek Miškovský
Děkujeme.
Martin Hurych
Vidíte to, než se začnu loučit, tak tímto pozdravujeme Scaleupboard a Davida Koláře, tyto termíny tady několikrát zazněly. Pokud jsme vás motivovali k nějakému zamyšlení nad tím, jestli nedáte šanci pár novým talentům u vás ve firmě, tak jsme naši práci odvedli dobře. V tom případě zopakuji svoji prosbu hned ze začátku, dejte nám minimálně odběr, abychom se dokázali dostat skrz algoritmy sociálních sítí a tento podcast ukázali co možná největšímu počtu přesně takových, jako jste vy. V tom nám můžete pomoct, můžete tento podcast i sami rovnou nasměrovat na vašeho kamaráda nebo kamarádku. Mně už nezbývá, než jen držet vám palce a přát úspěch, díky.
(automaticky přepsáno Beey.io, upraveno a kráceno)